Krása, která sedře kůži

Most musí být hlavně krásný,“ říká Santiago Calatrava, nejznámější španělský architekt dneška. O mostech ví svoje – úplně je změnil. Nejsou to pro něj jen cesty z jednoho břehu na druhý, spíš něco jako ozdoba. V Praze se vyjadřoval také k Libeňskému mostu a tomu, co má případně vzniknout místo něj. „Mosty jsou v Praze stejně důležité jako Pražský hrad, dávají městu charakter,“ řekl v rozhovoru pro Respekt.

Jeho mosty opravdu krásné jsou. Stejně jako nádraží, mrakodrapy, muzea. Mají tvary podobné sochám, využívají pozoruhodná technická řešení a připomínají spíš bájné tvory než stavby. Sám sebe Calatrava ostatně prezentuje jako umělce – tvůrce domů, obrazů, soch, váz. Sochařsky vypracované modely jeho staveb, bravurní skici i volné umění, to vše je k vidění na výstavě Santiago Calatrava: Art & Architecture, která po celé léto probíhá v GHMP v Domě U Kamenného zvonu.

Calatrava má ovšem také méně krásnou tvář – je to kritika v médiích, překračování rozpočtů a technické problémy extravagantních staveb. Je totiž tak trochu esencí toho, pro co se vžil název starchitect, architekt hvězda a celebrita. Těžko se u něj rozlišuje genialita a egocentrismus a technická odvaha znamená často také špatně fungující řešení a prodražení zakázek.

O tom se ovšem návštěvník pražské výstavy nedozví. Kurátorka Cristina Carrillo de Albornoz se zaměřuje na známá jména globální kultury, píše o nich knihy a vyváží jejich výstavy jako dobře prodejné produkty. Pro pochopení…