Revoluce Donalda Trumpa

Cestu prezidenta Trumpa do Evropy líčí on sám i jeho kritici jako revoluční. Prezident nám tvrdí, že dokázal zcela sám zázrakem přimět členské země NATO, aby prudce zvýšily výdaje na obranu. Jeho kritici mají za to, že rozséváním pochyb a sporů mezi nejbližšími spojenci dokázal úplně sám zničit západní alianci.

Ani jedno tvrzení není tak docela pravdivé. Trumpovy požadavky jsou ve skutečnosti dobře známými americkými požadavky. Prezident Obama běžně žádal po spojencích z NATO totéž. Jeho ministr obrany Robert Gates se rozhodl pronést svůj projev na rozloučenou právě v Evropě a na toto téma. Předvídal tehdy „ochabující zájem … napříč americkým politickým spektrem … navyšovat stále vzácnější zdroje ve jménu zemí, které nejsou zjevně ochotny … stát se seriózními a schopnými partnery v otázce své vlastní obrany“. A varoval, že „budoucí američtí lídři, které na rozdíl ode mne neformovala studená válka, nemusí považovat výnosy z amerických investic do NATO za dostatečné“.

Trumpův hlasitý výpad proti Německu, které se podle něj stalo příliš závislým na Rusku, má svůj význam. Němci se ochotně upsali k energetické vazbě, jež je strategicky nebezpečná. Trump ale nechápe tuto dynamiku úplně správně. Nejde jenom o to, že se Berlín kvůli importu velkého množství plynu z Ruska stává vydíratelným. Rusové jsou stejnou měrou závislí na německých penězích. Právě budovaný plynovod ale může umožnit Rusku hrozit východoevropským zemím zastavením energetických dodávek nebo prudkým zvýšením…