Svět po Anně W.

Scéna to je nečekaná a představuje asi nejsilnější moment celého filmu. Vždy je totiž fascinující vidět někoho mocného a univerzálně obávaného ve zranitelné pozici. U Anny Wintour v jedenáct let starém dokumentu o vzniku jednoho čísla americké edice časopisu Vogue (v jehož čele stojí posledních třicet let) ten moment nastane, když začne mluvit o tom, co si o její práci myslí rodina. Otec osmašedesátileté Britky téměř dvacet let šéfoval britskému deníku The Evening Standard a byl proslaveně ostrým politickým glosátorem. Jeden bratr působí jako politický reportér, další bratr shání pro chudé Londýňany dostupné bydlení a sestra se angažuje v boji za práva farmářů v Latinské Americe. Budoucnost šéfky Vogue sice Anně předpověděl otec, už když jako malá fascinovaně sledovala v Londýně módní a společenskou revoluci šedesátých let, příliš úcty jí to ale doma nepřineslo. „Neberou to moc vážně,“ říká Anna Wintour se smutným úsměvem a chvíli hledá slova. „Považují moji práci za… zábavnou.“

Přehlíživý vztah k módnímu světu není vlastní jen rodině Wintourových. Zároveň ale víme, že jde o byznys, který zaměstnává desetitisíce lidí, létají v něm desítky miliard dolarů (generuje dvě procenta světového HDP) a ovlivňuje spoustu věcí. A tenhle svět má královnu, která má na jeho podobu větší vliv než kdokoli jiný. Trůn se ale možná brzy uprázdní. Již nějaký čas se spekuluje o tom, že Anna Wintour na podzim odejde z čela Vogue i z pozice kreativní ředitelky vydavatelství Condé Nast, pod jehož…