Opisování v diplomce

Desátým rokem pracuji po večerech jako redaktor odborného časopisu Americké chemické společnosti. Plagiáty všeho druhu jsou naším denním chlebem, dokonce máme příručku, jak jednotlivé případy řešit. Když najdeme buď sami, nebo s pomocí recenzentů či specializovaných programů v rukopise necitovaný překryv textu s existující publikací, rozsvítí se pomyslné výstražné světlo, ale nemusí to ještě znamenat problém. Je například samozřejmé, že dvě publikace z téhož pracoviště mají doslova stejnou adresu. Také předepsaná poděkování konkrétní grantové agentuře se mohou zcela shodovat. Horší je překryv v samotném textu práce. Pokud jde o opsaných pár slov vytržených z předchozího textu, zvedáme obočí, ale většinou mávneme rukou. Náš přístup se láme v okamžiku, kdy zjistíme opsání celých vět, nebo dokonce odstavců. V naší praxi jde nejčastěji o tzv. autoplagiátorství, kdy autor vykrádá sám sebe ze svých starších prací. Pokud jde jen o pár vět, máme tendenci autora donutit, aby je přepsal, a článek pak přijmout k publikaci. Jde-li však o celé odstavce, článek neotiskneme, abychom nezaplevelovali literaturu něčím, co již bylo publikováno.

Proti autoplagiátorství je otevřené plagiátorství, tedy vykrádání někoho jiného, mnohem horším přečinem, neboť přímo poškozuje i druhého autora. Náš přístup je proto také o poznání přísnější. Pokud někdo od jiného autora opíše bez citace celé věty, nejenže nemá šanci u nás článek otisknout, ale také se dostává na černou listinu. V praxi to znamená…