Dopis z Itálie

Je to jako na začátku hororového filmu o zombies. Z potemnělých podloubí vycházejí stíny, z kanálů stoupá pomalu, ale znatelně voda a ozývají se táhlé zvuky připomínající vytí kojotů. Přitom jsem na hlavním náměstí nejturističtějšího místa Evropy. Benátky po západu slunce dostanou úplně jiný ráz než za denního světla.

Nad náměstí Svatého Marka se vskutku rozléhají stylizované stížnosti kojotů měsíci, protože muzikanti ve fracích u jedné z venkovních kaváren vyhrávají hlavní hudební motiv z westernu Hodný, zlý a ošklivý, který má na svědomí geniální italský skladatel Ennio Morricone. Také voda opravdu stoupá – jednoduše proto, že nastal příliv, který je ve městě vybudovaném na 118 ostrůvcích v laguně vždy hodně vidět. Moře šplouchá budovám až k prahu a schová během dne řasami viditelně oslizlé základové zdi. Louže rostoucí z kanálových mřížek mají magickou moc, nutí kolemjdoucí, aby u nich padli na kolena směrem ke svatostánku – a zkusili vyfotit baziliku evangelisty Marka v odrazu jejich hladiny.

Na náměstí, které bych kvůli jeho architektonické výjimečnosti čekal jasněji osvětlené, je v devět večer vlastně živo. Ale ve srovnání s neskutečnou odpolední mačkanicí se nyní vnucuje dojem maloměsta po hospodské zavíračce. Soumrak davy rozpustil na malé skupinky či párečky. Východoasijci ověšení foťáky ženoucí se za slečnou průvodkyní s deštníkem se proměnili v matně dávnou vzpomínku. Zmizeli i černoši prodávající na chodníku padělané značkové kabelky a také Číňané,…