0:00
0:00
Od věci19. 5. 20184 minuty

U komínu stál

Bílá čapka, bílé rukavice, na rameni zavěšená slavnostní kominická šorna neboli škrabka. (1954)

Ve svatovítské katedrále bude tuto sobotu odsloužena mše na počest patrona kominíků sv. Floriána a následně projde z Pražského hradu na Kampu slavnostní průvod. Celá tahle sláva se koná ke 150 letům Jednoty kominíků v Praze. Ovšem dějiny kominictví sahají mnohem hlouběji – jak říká Eva Bažantová, která se mapováním historie téhle profese zabývá.

Bez komínů by nebylo vymetačů komínů – a naopak. Jaká je jejich historie?

↓ INZERCE

Odtahy spalin v uzavřených prostorách řešili lidé od nepaměti. U otevřených ohňů se odváděly otvorem ve stropě, první konstrukce komínů pak byly dřevěné a vymazané hlínou, což v kombinaci s doškovými střechami bylo dost nebezpečné. Pokud se bavíme o kamenných či zděných komínech, v Evropě je jednou z prvních doložitelných zmínek ztvárnění komínu na fresce ve florentské bazilice Santa Croce, stavbě ze 13. a 14. století, i když komíny bezesporu existovaly dříve. V českých zemích známe komíny už u románských staveb a první písemná zmínka, kterou jsme dosud objevili, je z roku 1132, kdy kanovník vyšehradský popisuje jistého pana Menharta stojícího u zdi komínu.

A kominíci tedy přišli kdy?

Vymetání komínů bývalo nejspíš úkolem služebnictva, nebo si je vymetali majitelé domů sami. O kominické profesi lze hovořit asi tak od 16. století, kdy se s nárůstem počtu komínů profesionalizuje kominická živnost. Tehdy také do českých zemí spolu s italskými, lépe řečeno vlašskými staviteli a…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc