Vláda Miloše Zemana se blíží

Situace v Česku vypadá jako napjaté čekání na bouřku. Mračna se stahují, zvedá se vítr, občas se ozve zahřmění, ale bouřka se blíží zlověstně pomalu. A dlouhé čekání je o to horší, protože není jasné, co všechno bude třeba před živelní katastrofou zachraňovat. Na vládu s důvěrou se čeká už sedm měsíců, a protože se ve hře střídaly jen horší varianty (jednou ANO s SPD, podruhé s komunisty), upřela většina pozornost na nebezpečí toho, co přichází. Jenže zatímco mnozí vzhlížejí k mračnům, nevšimli si, že už stojí po pás ve vodě.

Mezi Amerikou a Ruskem?

Andrej Babiš vidí naše místo na Západě. Ačkoli mnohdy ve svých výrocích kličkuje, lze mu v tomto ohledu věřit, že to myslí vážně. Nikdy nevedl kampaň proti Evropské unii a nehájil zájmy Kremlu. Přesto za jeho vlády naše pouto se Západem začalo oslabovat a lze se obávat, že bude korodovat i nadále. Stalo se mu to, co se stává lidem, kteří přeceňují vlastní síly. Nedošlo mu, že určující síla není on, ale Miloš Zeman.

Všechny tři strany, které dnes pracují na vzniku vlády (ANO, KSČM a ČSSD), konzultují své kroky s prezidentem. Respektive nekonzultují, snaží se vecpat do jeho představ dříve, než je on sám vysloví. Mluví se tedy o tom, že ve vládě budou i lidé zastupující nikoliv koaliční strany, ale právě prezidenta.

Miloš Zeman také na ruské ambasádě určil, že příští ministr zahraničí by měl v EU začít prosazovat konec protiruských sankcí. Sociální demokraté chtějí na šéfa diplomacie Miroslava Pocheho a celá tuzemská debata o tomto kandidátovi se smrskla na to, že by si měl usmířit Zemana, protože ve volbách podpořil Jiřího Drahoše a je příliš prounijní. Zeman pak přímo řekl, že by Pocheho nejmenoval. Kdo tu tedy určuje zahraniční politiku? Podle ústavy vláda a prezident by se jí měl podřizovat. Ne naopak.

Úspěch Zemanovy politiky vidíme na každém kroku. Tím, že má přímý vliv na ČSSD a KSČM (v první straně skrz vybrané politiky, v druhé prostřednictvím celé partaje), stává se Babiš jeho rukojmím. A hnutí ANO si to uvědomuje, takže je nucené obhajovat spolupráci s KSČM fascinujícími konstrukcemi.

Například místopředsedkyně ANO Jaroslava Pokorná Jermanová v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedla, že komunisté nejsou proruští, nicméně ona sama už se jim přizpůsobuje. Podle ní totiž nepatříme ani na Východ a ani na Západ: „Máme být neutrální a máme být mostem mezi zeměmi, které nejsou schopny se dohodnout. Vyklánět se napravo nebo nalevo sice působí v novinách velmi hezky, krásně se takové teorie rozvíjejí, ale já si myslím, že jsme srdce Evropy.“ A dodala: „Je potřeba se dohodnout jak s Amerikou, tak s Ruskem. Jsou to dvě velmoci a nemyslím si, že je dobré se přiklánět na jednu nebo na druhou stranu.“

Jenže takhle otázka vůbec nestojí. Nevybíráme si mezi Amerikou a Ruskem, my už jsme si dávno vybrali, jsme Západ, což by nebyl problém, kdyby se to právě Rusko nesnažilo zvrátit. Podobné výroky jako ten od Pokorné Jermanové nás jen oslabují. Stejně jako zdánlivě nepodstatné podmínky komunistů, že se nemáme více vojensky angažovat v zahraničních misích. Málem zapadl dodatek komunistů, že jim například vadí účast v Pobaltí, protože je namířena proti Rusku. Díky za upřímnost, nicméně pojmenujme to ještě přesněji, přítomnost jednotek NATO komplikuje ruské zájmy v tomto regionu, které jsou namířené proti malým nezávislým státům. A to je v našem zájmu.

Oslabený parlament

Babiš sliboval modernizaci, ale místo toho přináší boj o udržení pozic, kterých jsme po roce 1989 nabyli. A že bude hůř, pokud vláda vznikne, je jednoznačné. Komunisté jsou pány situace a budou si diktovat častěji a častěji. Babišovi to dříve či později začne vadit, možná spolupráci přeruší, ale škody už budou nadělány.

Je z toho východisko? Může se ještě stát, že si Babiš uvědomí, do jakých problémů žene sebe i Českou republiku, vládu odmítne s tím, že zemi nedá komunistům jako hračku, a pokusí se sestavit demokratickou vládu nebo podpoří předčasné volby. To ale není moc pravděpodobné.

Pak jsou tu ještě sociální demokraté, kteří budou schvalovat vládu v referendu. Předvídat výsledek není snadné. Přesvědčovací kampaň teprve začne a nemáme k dispozici výzkum měřící preference uvnitř ČSSD.

Ať už vláda Miloše Zemana vznikne nebo ne, Česko už se mění. Státní podniky, úředníky, diplomaty, bezpečnostní složky… určuje hnutí ANO. Každý, kdo je odvolatelný či jinak ovlivnitelný Babišovou vládou, dnes ví, že on je pánem jejich osudu. A s každým dalším odvolaným člověkem jeho vliv (a strach z něj) roste. Nikdo se přitom ani nepřiblížil nějakému řešení, jak tomu čelit. Z klíčové instituce státu – parlamentu – se tak vlastně stal diskusní klub.