Dopis z Niamey

Nechápu, proč ho vždycky fotí s tou starou.“ „Ale vždyť vám říkám, paní Aboubakar, on žádnou jinou nemá, wallay, přísahám!“ „Tak snad si brzy nějakou mladou najde, Bůh mu v tom pomáhej!“ Marná sláva, vysvětlit nigerské prodavačce mléka, že francouzský prezident si svou Brigitte vzal z vlastní vůle a nemá v Elysejském paláci harém, se mi zřejmě nepodaří.

„A vůbec, kdo mu porodí děti?!“ zeptala se paní Aboubakar pohoršeně. „Víte, u nás se některé páry dokonce samy rozhodnou, že rodinu nezaloží,“ snažím se nastínit evropskou realitu. To už bylo na mlékařku moc. Ani ne čtyřicetiletá paní Aboubakar je první ze tří manželek svého muže: „Když jsem mu po dvou letech od svatby nedala dítě, přivedl si manžel Nafissu. Do dvou dalších let jsme porodily obě. Mezitím se mu začalo dařit (rozuměj finančně), a tak se oženil potřetí.“ Mnohoženství je v řadě afrických zemí dodnes naprosto běžné. V Eritreji od roku 2016 pod pohrůžkou odnětí svobody dokonce povinné. (Je to reakce vlády na vznik nepoměru mezi mužskou a ženskou populací v důsledku dlouhotrvajících válečných konfliktů a masivní emigrace mladých mužů.)

Z evolučního hlediska je život s jediným partnerem poměrně nedávný fenomén. V agrárních společnostech mnohoženství jistilo majetkové vztahy a zaručovalo dostatek pracovní síly na poli, což také vysvětluje, proč systém přetrvával déle v oblastech s minimálním průmyslovým rozvojem a urbanizací. Ve 21. století hraje však významnější roli společenský aspekt polygamie. Počet manželek…