Dlouhý stín Václava Klause

Když loni Václav Klaus vydal svou další knihu o změně klimatu, nevyvolala velkou pozornost a recenzí na ni vyšlo vlastně minimum. Doba se změnila a na rozdíl od časů před deseti lety to dnes není prezident, kdo českému publiku „vysvětluje“ problém globálního oteplování. Jedním z mála recenzentů posledního Klausova titulu byl klimatolog Radim Tolasz. I když autora ocenil pro jeho „konzistentní názorovou stabilitu“, o klimatologických pasážích knihy Zničí nás klima, nebo boj s klimatem? říká vcelku jasně: jsou odborně nesprávné, zavádějící a často záměrně manipulativní. Na tom by nebylo nic až tak překvapujícího ‒ účelově selektivní výběr zdrojů a argumentační fauly najdeme v této i předchozích Klausových knihách o klimatu. Pozoruhodné spíš je, jak česká klimaskepse ztrácí dech, rozpouští se do virtuálního prostoru, propojuje se s konspiračními weby a nachází živnou půdu v prostředí odpůrců Bruselu a zastánců „tradičních hodnot“.

Oslabení klimaskeptické fronty ovšem zdaleka neznamená, že se z Čechů stává národ ochotný bez výhrad přijmout mezinárodní vědecký konsenzus, podle kterého se planeta otepluje, přičemž hlavním důvodem je s pravděpodobností hraničící s jistotou činnost člověka. Češi o tom stále pochybují více než veřejnost v jiných evropských zemích. Chceme-li to změnit, musíme nejen rozumět taktice klimaskeptiků, ale také chápat, proč u nás debata o klimatu vázne…