Kolem žádné jiné osobnosti československé nové vlny nenašlapují historici a teoretici filmu tak dlouho jako kolem Ester Krumbachové (1923–1996). Kostýmní návrhářka, scenáristka, spisovatelka, skladatelka, režisérka jednoho filmu a milovnice koček zůstává bílým místem na jinak hustě popsané mapě hnutí, které by bez ní vypadalo jinak. Spolupracovala s Věrou Chytilovou, Janem Němcem i Vojtěchem Jasným, byla vlivnou tvůrčí silou, ale zároveň jako by zůstávala ve stínu režisérů. Teď z něj začíná pomalu vystupovat. Pochopit její význam, myšlení i způsob práce umožňuje nově zpřístupněná pozůstalost.
Z ní vychází i výstava Sněžný muž – Nosit amulet – Zamotávat archiv, kterou v pražském prostoru Tranzitdisplay uspořádaly kurátorky Zuzana Blochová a Edith Jeřábková. „Krumbachová se nám zdála být geniální a neuchopitelná zároveň,“ píší v programu akce. „Díky svým názorům sice zásadně vstoupila do kultury své doby, ale současně její jméno postupně mizelo z titulků snímků, na kterých pracovala.“
Pohled za zrcadlo
Byla to fata morgána české kinematografie. Existovala, ale jako by nebylo možné se k ní dostat. Ukázalo se, že to není pravda. Respektive, že se nejspíš proměnily okolnosti. Opatrovník pozůstalosti, poslední autorčin partner Ivan Paik, odpověděl na dopis kurátorek a postupně jim pozůstalost zpřístupňoval. Archiv pak bude uložen v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. „Když…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
