Smysl pro realitu

Pivovarník Stanislav Bernard a jeho zákazníci mohou považovat kampaň proti sexuálnímu obtěžování #MeToo (v překladu „já také“) za důkaz, že „svět se zbláznil“. Dokonce si to dát jako reklamní slogan, jehož si všimli i v nejslavnějších novinách světa The New York Times. Můžeme si to konečně myslet všichni v Česku. Nic to ale nezmění na skutečnosti, že odpor proti sexuálnímu predátorství v různých podobách je realitou, která cloumá západním, tedy pro nás poměrně dost inspirativním světem.

Dokazuje to i nejnovější případ, o němž referovala média. Švédská akademie minulý týden oznámila, že poprvé od konce druhé světové války neudělí Nobelovu cenu za literaturu. Důvodem je skandál uvnitř akademie spojený právě s #MeToo. Podstatnější než jeho detaily je teď fakt, že kvůli skandálu se rozpadla komise, jež o udílení ceny rozhodovala. Akademie se tedy rozhodla, že letos celým světem sledovaný rituál vynechá a příští rok vyhlásí laureáty dva.

Teď ale ani tak nejde o literaturu. Berme švédský případ protentokrát spíš jako důkaz, že problémy, nad nimiž český veřejný prostor s oblibou kroutí hlavami, se skutečně řeší a mění zmíněný „svět“ do jiné podoby. Chování, které bylo dřív zvykem tiše tolerovat, se stává předmětem vážných sporů. Jejich vyjasnění je pak důležitější než tak vážená instituce, jako je udělení ceny za nejlepší literární dílo roku.

Zavírání očí před realitou se však zdaleka netýká jen kampaně #MeToo. Podobnou věc zažíváme třeba kolem fenoménu migrace. U něj si…