Co Čechy spojuje

Spojuje nás, že bojujeme v Evropské unii za národní zájmy. Prohlásil český premiér v demisi Andrej Babiš v první půli dubna při pražské návštěvě svého kolegy z Bratislavy Petera Pellegriniho. Připomněl tak a oživil otázku, která se do zdejších debat vrací už od půlky 19. století: Co jsou naše národní zájmy?

Od vzniku samostatného Česka až někam do půlky minulého desetiletí se odpověď zdála téměř samozřejmá: náš národní zájem je v tom, co děláme, budujeme otevřenou společnost i ekonomiku a jdeme do Evropy. Ta cesta se ale v posledních letech zamotala a je zpochybňována velkou částí populace. Byla tedy vůbec správná? Jaké zájmy máme vlastně před očima, když slyšíme, že za ně vyráží bojovat do Bruselu premiér Babiš?

Dvě teze

I neškolený analytik může z veřejné debaty v Česku posledních tří čtyř let rozpoznat, že se tady prosadily dvě značně protichůdné představy o tom, co je v národním, celospolečenském zájmu lidí žijících na území České republiky.

První se dá shrnout do věty, že musíme bránit a rozvíjet členskou spolupráci ve spolcích, jako je Evropská unie nebo NATO, protože její rozvolnění či nedejbože rozklad vrací do hry tragédie, kterým Evropa – a Česko v prvním sledu – čelila v minulém století. Války, holokaust, totalitní režimy.

Druhá naopak radí uvědomit si, že výchozí základnou našich životů je Česká republika a my musíme zajistit, aby fungovala suverénně, aby její svoboda nebyla odvozena od zájmů velmocí a silnějších státních celků a aby nebyla…