Nejsou lidi,“ slýcháme opět v Česku. Nejde o problém jedné firmy, jednoho města či regionu, ale celé země a postupně se začíná promítat do jejího fungování.
Důvodem je dobrá ekonomická kondice Evropy, kde od krize přibylo 15 milionů zaměstnaných lidí. Na řadě míst jsou už bez práce jen ti, které není snadné zaměstnat.
V Česku se na nedostatku lidí podepsala i politika národní banky „euro za 27 či více“. Ta totiž nejen pomohla exportním firmám, ale také zlevnila práci (v eurech) a zdražila nákupy technologie (v korunách). Firmy proto na růst poptávky reagovaly raději navýšením počtu zaměstnanců než investicemi do technologií, které počet lidí omezí. Po krizi dlouhou dobu zmrazený růst mezd výhodnost této strategie potvrdil. Ekonomika podpořená růstem poptávky a postupně i navýšením spotřeby postupně z pracovního trhu „vysávala“ čím dál více lidí.
Jaká hledat řešení? První, po čem firmy volají, je dovoz levné pracovní síly. Volba padá na Ukrajince nebo Mongoly, premiér Babiš nedávno zmínil také Filipínce. Lepší je však hledat jiná řešení, i když nejsou vždy levná.
Jedním zdrojem lidí je přezaměstnanost ve státním sektoru. Minulá vláda zvýšila počet zaměstnanců státu nejméně o 30 tisíc. Návrat do předchozích čísel by zajistil desítky tisíc uvolněných lidí, kteří by napětí na pracovním trhu snížili.
Další významný potenciál představují u nás stále hluboce podprůměrně zaměstnaní rodiče malých dětí, obvykle matky. Panuje mýtus, že matky s malými dětmi do práce…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
