Skoncovat s Eddym B. je vlastně dost nepravděpodobná senzace. Jinak se o prvotině Édouarda Louise, která tehdy neznámému studentovi vyšla před čtyřmi roky v domovské Francii a pak ve dvacítce dalších jazyků, ve světě nemluví. Je to krátká, upřímně, ale nijak výrazným jazykem napsaná kniha a ani její téma není přes prvotní závan senzačnosti průlomové: dospívající muž, vlastně ještě dítě, se nemůže a nechce srovnat se svou homosexualitou v prostředí, které jinakosti rozhodně nepřeje. A přesto je to kniha výjimečná. V době, kdy se vzdělanější část společnosti snaží pochopit ty „zapomenuté a opomíjené“, je totiž navýsost politická.
Louisovi – jeho původní jméno zní Eddy Bellegueule – se právě díky odtažitému stylu a pozorovací schopnosti podařilo skloubit román, terapii, dokument a sociologickou studii. A poslední dvě polohy jsou nejzajímavější. Autor vyrůstal na severofrancouzské vesnici, v rodině po všech stránkách chudých dělníků. A jaká je rodina, takoví jsou sousedé, spolužáci, kamarádi. Chlapec, jenž se od mládí chtěl převlékat do sestřiných šatů a vysokým hlasem i gesty dokonale naplňoval stereotyp „buzny“, tak moc přátel neměl. A kniha je vlastně kronikou marných pokusů vytěsnit svou orientaci; zapadnout do světa lidí, kteří svým jazykem, zvyky a názory pro změnu naplňují stereotyp buranů.
Prostředí, ze kterého vzešel a z něhož se nakonec vymanil, jak po tom čím dál víc toužil, popisuje Louis s až badatelským chladem a systematičností. Jeho krutost a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu