Nová pravidla lásky

Chtěla bych poděkovat každé ženě, která kdy stála na tomto pódiu přede mnou, protože dala dívkám, jako jsem já – a nejen dívkám v hudebním průmyslu, ale ve společnosti obecně –, inspiraci. Možnost k někomu vzhlížet a uvědomit si, že i my můžeme mít velké sny,“ pronášela Dua Lipa předminulý týden citelně dojatým hlasem při přebírání trofeje Brit Awards. Stejně jako ve svých písních, které jdou za hranice jednoduchých love songů, i tady při děkovné řeči postavila na první místo hodnotu sesterství a síly pramenící z toho, že se člověk může o někoho opřít.

V albánštině je to výraz pro lásku a „të dua“ znamená miluji tě. Nezvyklé jméno dal své v Londýně narozené dceři manželský pár, který na počátku devadesátých let do Británie uprchl z Kosova před válkou, aby tu začal nový život. Ve dvaadvaceti je jejich potomek nejstreamovanějším hudebníkem v Británii za rok 2017 a pátým nejoblíbenějším umělcem na Spotify. Dua Lipa se stala také první ženou, která kdy získala pět nominací na Brit Awards, z nichž dvě proměnila. A především – globální slávu jí zajistila skladba New Rules, která má na YouTube přes miliardu zhlédnutí a vystoupala na první místa hitparád ve čtyřiceti zemích světa.

Píseň o ženském přátelství nabízející rady, jak se nepoddat průhledným taktikám mužského svůdce, se stala jedním z nejvýraznějších globálních hitů. Dua Lipa se díky němu etablovala nejen jako zpěvačka s podmanivě temným hlasem, která umí prolnout výrazné rapové beaty s obřími popovými refrény, ale především jako autorka chytlavých písní, v nichž ženy procitají z toxických vztahů a nacházejí sílu hodit je za hlavu. Nepůsobí jako výčitka mužům, spíš jako svěření se kamarádce. A je zjevné, že Duu Lipu víc než láska zajímají její následky.

Volání Londýna

Od malička byla svědkem, jak vypadá dřina a úsilí. Coby dítě kosovských Albánců sledovala, kterak rodiče přes den pracují po londýnských restauracích, barech a kavárnách, aby si otec po večerech dodělával vysokoškolský titul a matka, vystudovaná právnička, se vrhla na studia cestovního ruchu. Tahle míra nasazení se záhy otiskla i do toho, jak sama odhodlaně přistupovala k hudbě – chodila na zpěv i violoncello.

Pro rozenou Londýňanku ale ten pravý šok přišel v jedenácti. Situace v Kosovu se uklidnila, otec tu dostal výhodné místo v marketingu a celá rodina se přestěhovala zpátky do Prištiny. „Znala jsem řeč, uměla jsem mluvit, ale ne číst a psát. Bylo to dost skličující, ostatní děti neměly domácí úkoly plné pravopisných chyb. A nejen to, byla jsem nová holka ve škole – ve věku, kdy už spolu všichni měli přátelské vazby. Bylo to na nervy,“ vzpomíná v rozhovoru pro časopis Rolling Stone. Nakonec si ale našla kamarády, kteří ji mimo jiné přivedli k hip hopu; jeden z prvních koncertů, který viděla, byl 50 Cent.

O čtyři roky později ale pocítila, že Kosovo neskýtá dostatečné zázemí pro odstartování hudební dráhy: vzpomínala na příležitosti Londýna a uprosila rodiče, aby jí povolili vrátit se tam. Bydlela u rodinných přátel a nastoupila na Sylvia Young Theatre School, mezi jejíž absolventy patřila Amy Winehouse i její kosovská krajanka Rita Ora. Začala si přivydělávat jako hosteska v restauracích a kromě toho ve svém pokojíku natáčela coververze hitů od výjimečných zpěvaček Christiny Aguilery nebo Joss Stone, které dávala na svůj YouTube kanál. Byla to součást promyšlené strategie.

„Sloužilo mi to jako portfolio. Chodila jsem ven na koncerty, bavila se s lidmi, a když mi někdo řekl, že je producent nebo skladatel, tak jsem hned vybalila – mám tyhle coververze,“ popisuje v Rolling Stonu scénář, který odstartoval sérii setkání. Ta ji záhy po absolvování školy dovedla ke kontraktu s managementem Lany Del Rey, nahrávací smlouvě a první spolupráci s autorskými týmy – kdy k jejich údivu trvala na tom, že chce být u každé části procesu a rozhodně chce propojit hip hop s popem.

Koktejl bombastického refrénu a rapové sloky podané spíše mluveným projevem, který uchovává hloubku jejího hlasu, se poprvé povedl ve skladbě Hotter Than Hell, již vydala v květnu 2016. Po desetiletí, kdy britské scéně vládly pěvecké hvězdy s nostalgickým retro nádechem jako Amy Winehouse nebo Adele, se vyloupla zpěvačka, která mířila za současným zvukem. „Procházela jsem těžkým rozchodem. S někým, kdo mě donutil cítit se, jako bych nebyla dost dobrá. Když jsem tu píseň psala, tak jsem ale chtěla, aby působila, jako že se mě nemůže nabažit,“ doplňuje Dua Lipa, že tato skladba jako první naplnila její pojetí vlastního výrazu. Představila ji jako bojovnici s tím, jak vztahy a rozchody člověku podtrhnou sebevědomí a nutí ho dělat věci, které si vyčítá.

Nebuď jeho kámoška

„Zaprvé: Neber mu telefon. Víš, že ti vždycky volá, když pil a cítí se sám. Zadruhé: Nepouštěj ho dovnitř. Musela bys ho zase vyhazovat. Zatřetí: Nebuď jeho kámoška. Je ti jasný, že se zase ráno probudíš v jeho posteli. A když seš pod ním, tak se nikdy nedostaneš přes něj,“ vypočítává Dua Lipa jasná přikázání ve zmíněném singlu New Rules.

Rozchodová píseň, v níž se žena pokouší otřepat a nastavit jasné hranice se svým dotěrným ex, je v klipu pojatá jako zasedání holčičího gangu, kde zkušenější předávají rady ostatním. To vše se děje v klimatu, kdy angažovanost a otázky identity pronikají do všech oblastí populární hudby – a je vlastně nemyslitelné představit si popovou hvězdu, která by nepřicházela s nějakým druhem uvědomělosti. Ve srovnání s minulými dekádami publikum přestalo brát pop jako únik a očekává, že v jednom balení dostane zábavu i postoj. Jasná manifestace ženské solidarity vyvedená v pastelových barvách tak odstartovala vítězné tažení New Rules streamovacími platformami. Slovo streamování je tu důležité, protože fyzické nosiče se v případě Duy Lipy na celkových prodejích jejího debutového alba podílejí méně než polovinou.

Generační zacílení je znát nejen v tématech, ale právě na konzumaci písní, která s sebou přináší zásadní změnu. V době, kdy streamování neexistovalo, nebo ještě nezasahovalo do statistik, na jejichž základě se tvoří hitparády, bylo obvyklé, že nové hity okamžitě vylétly na vrchol a pak odpadávaly, střídány jinými. Nyní naopak startují obvykle pomalu, funguje tu efekt sněhové koule; přehrání se hromadí, dokud se nepřevalí přes hranici hitu. Song New Rules vyšel už na začátku července, ale do dnešních dnů pořád spolehlivě sbírá přehrání. Proto je obtížné dobře odhadnout načasování jakékoli písně, ale Dua Lipa zároveň boduje v dlouhodobějším horizontu. Singly z loňského debutu vydává ve značných odstupech – a ten nejnovější IDGAF se opět nese v duchu vítězoslavných rozchodů. „Říkáš, že tě to mrzí, ale na to už je pozdě. Ušetři si to, ztrať se, sklapni,“ konstatuje v refrénu.

Nejsou to zážitky čistě autobiografické, ale zkušenosti s manipulativními partnery má, přiznává Dua Lipa. I zde je přitom znát, jak si dává záležet na každém detailu sdělení a hlídá si všechny aspekty své práce. Její kariéru stále pohání nasazení a metodičnost, kterou nasála od rodičů. Při rozhovoru tak novináři z Rolling Stonu ukazuje telefon plný nejrůznějších seznamů a úkolů, jež čekají na splnění. Na jednom z nich je stovka knih, které plánuje přečíst. „Koupila jsem si je všechny a teď se jimi prokousávám,“ přiznává. Má za sebou román The Girls inspirovaný vražednou sektou okolo Charlese Mansona, nyní je v půlce Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí, románu s milostně rozvolněnými hrdiny, a říká: „Myslím, že mi to pomůže s psaním písniček.“