A dosť! Smrt novináře Jána Kuciaka mění Slovensko

Na videozáznamu z tiskové konference je slyšet hlas reportéra, který klade dotazy slovenskému podnikateli podezřelému z daňových podvodů a s dobrými kontakty na vládní stranu Smer. Je to nepříjemný rozhovor: podnikatel je arogantní a mladému novináři se třese hlas. Přes zjevnou nervozitu dokáže svůj dotaz zopakovat v různých variantách osmkrát. Zpovídaný se pod tlakem začne zaplétat do lží o podezřelých převodech majetku a rozhovor nervózně ukončí.

Hlas na záznamu patří investigativnímu novináři Jánu Kuciakovi a na sociální sítě ten půl roku starý Jánův majstrštyk uložila zkušená redaktorka Denníku N Monika Tódová jako vzpomínku na kolegův trpělivý, vytrvalý styl. „Přesně takový byl,“ říká Tódová z Denníku N, „nenápadný, tichý, skvěle připravený a velmi nadějný. Říkala jsem mu po té tiskovce: až se naučíš mít jistější hlas, Jáno, bude to naprosto dokonalé.“

Odbourávat trému se už Ján Kuciak naučit nestihl, předminulý víkend ho našli i s jeho snoubenkou popraveného v jejich domku v obci Veľká Mača kousek od Bratislavy. A zkoprnělé Slovensko se od policie dozvědělo, že sedmadvacetiletý redaktor deníku Aktuality.sk zemřel nejspíš právě proto, že se uměl tak dobře ptát. „Vražda novináře a jeho přítelkyně souvisí s velkou pravděpodobností s jeho investigativní prací,“ sdělil světu slovenský policejní prezident Tibor Gašpar.

Od té chvíle oběhla fotografie a příběh sedmadvacetiletého Jána Kuciaka a jeho dívky všechna významná světová média. Datový žurnalista, spíše analytik než terénní typ, díky vycvičené schopnosti spojovat údaje z rejstříků, eurofondů, smluv či konkurzních řízení přinesl nebo posunul velkou spoustu kauz týkajících se politiků i jejich známých z byznysového pološera.

Ze všech verzí motivů začala v policejním vyšetřování záhy vítězit hypotéza, že Jána Kuciaka mohl vrah popravit spíše kvůli informacím, které měl v době své smrti ještě v šuplíku: příběh ukazující, že na východě Slovenska se usídlilo několik lidí italské národnosti, které v rodné zemi považují úřady za členy či důležité kontakty významné kalábrijské mafie ’Ndranghety. Text, který Kuciak chystal, měl ukázat i nitky vedoucí od lidí podezřelých z členství v mafii na Úřad vlády až k premiéru Robertu Ficovi (Smer): jeho sekretářka a blízká přítelkyně Mária Trošková i poslanec Smeru Viliam Jasaň, z něhož Fico udělal tajemníka Bezpečnostní rady státu, měli obchodní vztahy s jedním z Italů podezřelých z kontaktů s mafií.

„Na tom článku jsme pracovali poslední rok a půl, poslední dny jsme byli v kontaktu několikrát denně. Kauza se nám skládala do finále a chtěli jsme ji brzy vydat,“ líčí do telefonu česká novinářka Pavla Holcová, zakladatelka a šéfka Českého centra pro investigativní žurnalistiku. Pavla Holcová dostala minulý týden po vraždě kolegy policejní ochranu. „Když jsem se dozvěděla o Jánově smrti, první, co mě napadlo, že je to kvůli chystanému článku. Dostali jsme od italských novinářů nedávno varování, že ti lidé jsou hodně nebezpeční. Jistá si samozřejmě být nemůžu,“ popisuje.

Teď se sklízí

Text, který už Ján Kuciak nestihl dopsat, jeho kolegové v redakci po jeho vraždě urychleně dotáhli, vyšel o půlnoci z úterý na středu po domluvě šéfredaktorů na všech slovenských zpravodajských webech pod titulkem Italská mafie na Slovensku, její chapadla sahají i do politiky – a druhý den v mnoha evropských listech. Text obsahoval indicie, že jinak než s politickým krytím by se mafii na Slovensku tak dobře dařit nemohlo.

Stejně jako Pavla Holcová, nikdo na Slovensku si dnes nemůže být jistý, zda skutečně za smrtí Jána a Martiny stojí lidé podezřelí z kontaktů na mafii a jejich propojení se slovenskou politikou. Odpověď na otázku, proč by případná mafie vraždila novináře, když tím k sobě jen připoutá pozornost, se nehledá snadno. Podle slovenských novinářů mohlo jít o pokus zastrašit Jánovy následovníky v redakcích a vyslat společnosti vzkaz, že jsou tu věci, od nichž je bezpečnější odvrátit zrak. Nebo je možná všechno jinak a v domku ve Veľké Mači vraždil někdo jiný.

Každopádně to v zemi začalo vřít. V pátek vyšlo do ulic Bratislavy 25 tisíc lidí a městem se nesl křik: Mafie! Nechceme Fica! A dosť! A bez ohledu na možnost, že vražda mohla mít i jiný motiv, Slováci to vidí tak, že tu zkrátka něco prasklo a premiér Robert Fico musí sklidit, co jeho strana léta zasévala arogancí a neřešením korupce a podvodů.

Pochody a pietní akce za zavražděného novináře svolali lidé na desítkách míst Evropy. Premiérovi spolupracovníci podezřelí z kontaktů na mafii rezignovali. Z vlády odešel ministr kultury, další ministři to zvažují. Policejní komanda prohledala na východě Slovenska domy lidí podezřelých z blízkosti k mafii a několik jich zatkla jako podezřelé.

Mezinárodní organizace obhajující svobodu tisku Reportéři bez hranic vyzvala premiéra Fica, aby se omluvil slovenským novinářům za to, že je léta veřejně nazývá prostituty a nepřáteli země. Evropský parlament držel za Jána a Martinu minutu ticha. „Tohle je svým dopadem daleko horší aféra, než byla kauza Gorila nebo únos syna prezidenta Kováče. Takhle Slovenskem ještě nic neotřásalo,“ říká slovenský spisovatel a novinář Martin M. Šimečka.

A někde zapomenutá v hloubi internetu, v rozhovoru pro studentský časopis, leží věta Jána Kuciaka. „Nějak nevěřím tomu, co někteří říkají,“ řekl před půl rokem budoucím novinářům, „že možná stačí jeden případ, který to tady celé rozhýbe.“