Výhybka do Evropy

Po výstupu ze svého příměstského spoje se paní Rita nejdřív zmateně rozhlíží – tady na nádraží v Halle má na přestup jen šestnáct minut a s velkým černým kufrem na kolečkách nechce nikde zbytečně bloudit. „Na Mnichov to jede odsud?“ Úlevná informace, že přípoj dorazí hned k protější koleji a že jakékoli další trmácení mezi perony odpadá, vykouzlí na tváři postarší německé cestovatelky velký úsměv. Povzbudí ji i k dalšímu hovoru. Těší se? Samozřejmě! Vždyť vlak, na který společně čekáme, se vypravoval na svoji cestu víc než čtvrt století.

Skoro jako doma

„Trasa sjednocení“ z Berlína do Mnichova je jednou z největších dopravních staveb navržených hned v prvních letech po pádu berlínské zdi. Úseky u Berlína a u Mnichova už jsou pár let hotové, nové koleje přes bývalou hranici NDR a NSR jsou ale v provozu teprve druhý den. Vlak z Berlína, na který s paní Ritou čekáme, má celou trasu z Berlína do Mnichova, tedy 623 kilometrů, zdolat za méně než čtyři hodiny místo dřívějších šesti. To je o polovinu lepší tempo než na trati Praha–Brno.

Německé dráhy vykreslují nové spojení jako největší zlepšení služeb od sjednocení země. Má dopad i na mnoho přípojů a musela se kvůli němu předělat třetina jízdního řádu v celém Německu. To se týká i paní Rity. Bydlí v Mnichově, ale pochází z Drážďan, kam jezdí jednou za dva tři měsíce za rodinou. Dneškem počínaje ušetří na každé cestě hodinu a čtyřicet minut.

Bílo…