Proč číst znovu Poválečnou Evropu?

Když před deseti lety vyšlo životní dílo Tonyho Judta poprvé česky, byla olbřímí kniha často vnímána filtrem vstupu České republiky do EU. V USA žijící britský historik a levicově orientovaný liberál ovšem neobhajoval technokratickou stránku integrace, spíše naopak. Poválečná Evropa není ani tak příběhem o sjednocování jako kritickým okem nahlíženou mozaikou, jejíž kouzlo spočívá v dialogu o pluralitě. O dekádu později, s brexitem na krku, prohloubením sociální nerovnosti a nárůstem nacionalismu, se nabízejí nové otázky – a s nimi jiný způsob čtení.

Z textu jistě nezmizí to, co činilo z Judta nejen historika, ale i výjimečného esejistu a glosátora aktuálního dění – důraz na střípky každodennosti, jež jsou pro jednotlivce nezřídka podstatnější než smlouvy z nejvyšších pater politiky.  Historik (1948–2010) těžko mohl skrýt roli zúčastněného pozorovatele, učinil z ní tedy devízu. Připomínání literárních, filmových a sportovních událostí či proměn automobilismu nejenže prospívá čtivosti díla, které co do faktografie čtenáře nešetří, ale umožňuje vnímat politické a ekonomické procesy v kontextu změn životního stylu. Příkladem je třeba metamorfóza dospívající mládeže a později dětí v nové a velmi hladové spotřebitele.

Judtův obraz kontinentu obtížně se zotavujícího z globálního konfliktu je při prvním čtení překryt dojmem z nemilosrdného závěrečného pojednání o „dějinách přítomnosti“ a evropském zapomínání. Důraz na střízlivé postátňování průmyslu a dopravy,…