Divoká cesta k divočině

Na jaře 2014 informoval Respekt své čtenáře o tom, že spor o šumavskou divočinu graduje. Tehdy se nové vedení ministerstva životního prostředí po letech lavírování přiklonilo k přísnější ochraně přírody a začalo chystat normu, jež ji měla stvrdit. Jenže někdy i gradování potřebuje svůj čas, zvlášť pokud v něm mají prsty vládní úřady a politika. Jsme tedy bezmála o tři roky dál a spor o šumavskou divočinu stále ještě graduje. Teď už ale doopravdy. Příští týden by mělo dojít ke klíčovému hlasování o novele zákona na ochranu přírody, kde se mění fungování národních parků. Někdy se mu také říká lex Šumava a do značné míry určí pro příští roky charakter nakládání s divokou přírodou v Česku.

Kompromis

Spor o právní normy kolem Šumavy je vyhrocený už deset let - od ledna 2007, kdy se přes šumavské kopce přehnal orkán Kyrill a tehdejší ministr Bursík rozhodl nezpracovávat svahy plné polámaných smrků. Do přísně chráněných částí Šumavy pak dorazila kůrovcová kalamita, po níž zbyly suché pahýly kmenů. Teď už je kůrovec téměř pryč a na postiženém území rostou nové stromy, odpůrci přísné ochrany a nostalgici po časech zelených šumících smrků ale přešli do protiútoku. Několik let jim přitom časy přály. Po Bursíkově odchodu obsadili ministerstvo životního prostředí politici ODS, která má blízko k majitelům pozemků na katastrech šumavských obcí a patří k nejaktivnějším odpůrcům šumavské divočiny. Ve spojení s vedením obou dotčených krajů – Jihočeského a Plzeňského – a s lobby…