Zbavit ženu tíže

Společná jídelna s chutnou a levnou stravou. Společná prádelna a sušárna. Ložní prádlo ani není třeba prát, pouze se odnese a vymění za čisté. Možnost nechat si nakoupit či využít společnou fotokomoru. Po práci si sednout se sousedy v klubovně, a kdyby snad hrozila nuda, zahrát si některou z připravených společenských her. Pro mladou generaci to může znít jako atraktivní bydlení s prvky sdílení či lépe sharingu. Je to ovšem nabídka stará padesát let, z doby socialismu, kdy v módě bylo spíš slovo kolektiv. Hotelové domy byly socialistický vynález pro mladé jednotlivce a bezdětné páry, kteří tu měli žít pohodlně a v kolektivním duchu. A docela rádi také žili.

Hotelových domů vzniklo v socialistickém Československu několik desítek. O nich a také o starších koldomech a dalších formách sdíleného bydlení pojednává výstava Bydlet spolu. České kolektivní domy v Muzeu umění Olomouc. Na výstavě ovšem nejde jen o historii. Je tu také několik panelů o projektech sdíleného bydlení ze současnosti – není to jen socialistické retro, myšlenka má i dnes své živé průkopníky.

Lidi stále přitahuje představa o bydlení ve společenství ostatních, ať už má nálepku kolektiv (tehdy) či komunita (dnes). A ať už ji prosazují feministky jako na samém počátku, socialističtí plánovači nebo dobře situovaní yuppies, kteří společně stavějí bytové domy ve velkoměstech. Je to touha, která se projevuje různě, ale neslábne a opakovaně se vrací. Naplnit ji se ovšem podaří málokdy – i to dokumentuje…