Po pauze k němu přistoupil mistr a vyzval ho, ať s ním jde do kanceláře. Tam už čekali dva muži v uniformách. Jejich řeč byla krátká, a když domluvili, zůstal tam beze slova stát. Potom se otočil, vyšel z kanceláře a zamířil zpět na pracoviště. Mistr ho pomalu následoval. Když viděl, že se opět dává do práce, poklepal mu na rameno a promluvil na něj. Ostatní se po nich ohlíželi. Vzal ho za paži a odvedl z haly. Šel s ním až na šatnu, kde čekal, až se muž převlékne. Muž zamknul skříňku a jako přízrak fabriku opustil. Venku už na něj čekali. Nastoupil do policejního vozu a ten se pomalu rozjel.
Stál uprostřed obývacího pokoje a díval se na dětský koberec. Na hračky, které tam ležely. Za oknem stála jabloň. V jejích větvích zpívali ptáci. Po silnici projelo auto a z nejzastrčenějšího místa dvorku k němu pronikl slabý závan žumpy. Nebyl připravený. Stalo se to příliš rychle.
V sále se několikrát podíval vedle sebe, ohlížel se přes rameno, hledal svou ženu, pátral po kočárku s dítětem, než mu pokaždé došlo, že oba leží přímo před ním. Přijímal kondolence, slova útěchy. K ničemu to nebylo. Vyšel z krematoria a zamířil rovnou domů. Lidé stáli a dívali se za ním.
Doma ze sebe sundal černý oblek a pověsil ho do skříně na ramínko. Zavřel skříň a odešel do kuchyně. Z police vzal sklenici a napustil si do ní trochu vody. Stál a nepřítomný pohled upíral na odtok dřezu. Na mřížce, která měla zachytávat nečistoty, se usadilo množství nyní už těžko…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
