Dopisy

Gandalf v Čapím hnízdě

Respekt 46/2017

Polemika Petra Kamberského z Lidových novin nejdřív věcně rozebírá složitou situaci po posledních volbách. Srovnává ji s jinými obtížnými povolebními dobami (Topolánek v roce 2006). Postupně ve mně narůstá zvědavost na pointu. V posledním ze tří sloupců začne jít do tuhého, probírá se odpovědnost politických stran, které nechtějí vládnout s trestně stíhaným Andrejem Babišem, k čemuž autor nejprve vyjadřuje pochopení. Kadence textu graduje a je jasné, že rozuzlení se blíží. Cituji: „Pokud sami nechtějí vládnout, proč svorně blokují jinou vládu? Odmítají variantu A (podílet se na vládě), ale zároveň odmítají i variantu B (nechat vládnout někoho jiného). Co tedy má vítězná strana udělat?“ Tak a tady to přijde. Pointa.

„Má se Babiš střelit do hlavy a vedením Agrofertu, ANO i vlády pověřit Dominika Feriho? Nebo má vládnout s pomocí Vojty Filipa a Tomia Okamury? To bude ta ,obrana liberální demokracie‘, o níž všichni mluví?“ Autor nám sugeruje, že je bezradný, protože žádná smysluplná alternativa neexistuje. Vyjmenuje nepřijatelné, o schůdné mlčí. Máme nabýt dojmu, že jedině Babiš se chová zodpovědně, nemá na výběr, pokud by se snad nerozhodl obětovat se a spáchat sebevraždu. Teprve pak by měli všichni ti štváči, co po něm jdou, klid.

Dovolím si tedy poradit. Ne, není potřeba, aby se Babiš střílel do hlavy. Postačí, pokud do ukončení trestního stíhání rezignuje na své politické funkce a nechá vítěznou stranu ANO, aby si zvolila jiného lídra, který se pokusí sestavit vládu. A přesně tady leží odpovědnost stran, jež s ním odmítly vládnout. Totiž přimět jej k tomuto kroku. Vedení Agrofertu, které je v otázce nepochopitelně zmíněné na prvním místě, řešil Andrej Babiš už dříve z důvodu střetu zájmů.

Ďábel prý nikdy nelže, ďábel říká půlku pravdy, napadá mě. Možná je to mnohem nebezpečnější. Možná může ďábel říkat dokonce devadesát procent pravdy, pokud těch zamlčených deset procent vytvoří sofistikovanou lež. Dokážeme odpovídat nudnými starými pravdami? Třeba také, že politici v parlamentu neblábolí, ale dělají svou práci, za kterou jsou placení.I když nás může otravovat, jak někdy blábolí.

MUDr. Dana Holubová

Ponížená země

Respekt 48/2017

Zkusme si představit, že by během státní návštěvy českého prezidenta v Německu vyšel v nějakém periodiku nějak spojeném s Bundeswehrem článek o tom, že Češi by měli být německému národu vděčni za Protektorát Čechy a Morava. Uchránil je přece v průběhu nejhorší války dějin před frontovou zkázou, lidé nemuseli bojovat a mohli v klidu chodit do práce i do kina atd. Bez otálení a beze slova by prezident okamžitě nasedl do letadla a odletěl zpět, přičemž by bezpochyby vzal s sebou i českého velvyslance. Ne tak ale v Rusku.

Michal Čakrt

Opravy

V minulém čísle jsme v krátkých zprávách a textu o zprovoznění baterie v Jižní Austrálii uvedli, že zařízení má kapacitu 100 megawattů (MW), správně tedy mělo být 100 megawatthodin (MWh).

V rubrice Styl jsme zkomolili jméno olomouckého hip hostelu, správně zní Long Story Short.

Za chyby se omlouváme.