Snění o referendu

Svět propadá kouzlu přímé demokracie. Všelidová hlasování o konkrétních politických otázkách jsou na vzestupu a jejich popularita roste. V Evropě se jich nyní koná třikrát více než v sedmdesátých letech, průměrně osm ročně, ve Spojených státech a Kanadě je hodnotí kladně dvě třetiny obyvatel, v Rusku plných 75 procent. Teď šance na zavedení celostátního referenda vstoupila i do České republiky. V nové povolební sněmovně myšlenku nejhlasitěji podporují komunisté a Strana přímé demokracie Tomia Okamury, a příliš se jí nebrání ani Piráti nebo část sociální demokracie. Pokud přidá svůj souhlas i vítěz voleb, Babišovo hnutí ANO, ocitne se Česko na krok od přijetí zákona o celostátním referendu. V záplavě fanoušků se ale najdou i kazisvěti, které tato možnost vůbec netěší. Jsou totiž přesvědčeni, že všelidové hlasování může být pro demokracii smrtelnou hrozbou.

K dobru i pro vztek

Měsíc před hlasováním Britů o vystoupení jejich země z Evropské unie napsal tamní týdeník The Economist, že „referenda jsou dobrá pro nedůležité věci, třeba pro písňovou soutěž Eurovize, v žádném případě to ale není způsob, jak řídit zemi, nebo dokonce kontinent“. List The New York Times zase ve své analýze citoval profesora ekonomie z Harvardu Kennetha Rogoffa, podle kterého referenda „hrají ruskou ruletu o osud národů“. „Většina zemí klade větší překážky rozvodu manželství, než premiér Cameron kladl rozhodnutí Británie odejít z EU,“ napsal Rogoff a narážel tím na to, že v hlasování o brexitu…