Jak cestovat s lososem a jiné eseje

Chcete vědět, jaké je prohřešit se sodomií vůči tiráku a při jaké příležitosti hovoří letuška v esperantu? Pak si dopřejte cestování s lososem. Paběrky z publicistiky Umberta Eca jsou variací na čapkovské „jak se co dělá“ – od obsluhy hotelové konvičky na kávu po (ne)používání mobilu. Příležitostné sloupky z l’Espresso v rozmezí let 1975–1991 (s přívažkem dekády do roku 2014) jsou ideálním čtením do tramvaje. Nicméně nedosahují svižnosti Poznámek na krabičkách od sirek, tedy výboru z devadesátých let. Z textů o faxu, telegramech, ale i webu je navíc zřejmé, že „tento příběh se odehrál již před nějakou dobou“. Z některých glos sice plyne, že se nic nezměnilo, ale víc je tu dokladů, jak moc se svět za onen čas změnil. Bezesporu jde o soubor vhodný na seminář z mediálních studií, zastrčit knihu do poličky vedle Jména růže či Mezí interpretace se ale bude příznivcům Eca asi poněkud zajídat.

Jistěže tu autor umí zaujmout, třeba v glose Jak mluvit o zvířatech nebo v titulním sloupku z roku 1986 uvedeném tezí, „že existují dva hlavní problémy, jež sužují naši dobu – invaze počítačů a znepokojivá expanze třetího světa“. Aby soubor držel pohromadě, je to však málo. Častěji než bryskního pozorovatele tepu doby zde k tomu nalézáme pedofoba a snoba, který se rozčiluje kvůli neslučitelnosti turbulence a konzistence pokrmů na transatlantických aerolinkách. Ecova ironie je uzavřená do bariér kulturních elit ve stylu všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo.
…