Vědci bez objevů

Pokud se někde dočteme, že čeští vědci něco převratného objevili, můžeme si vcelku s klidem vsadit na jednu okolnost. Skoro vždycky se jedná o chemiky, fyziky, matematiky, biology a další zástupce přírodních věd. Odpověď na otázku, proč stejně často nečteme o podobných průlomech českých ekonomů nebo sociologů, se zdá být vcelku jednoduchá. Humanitní vědy z logiky věci nemají jednoznačný globální dopad: tyto měkké disciplíny se zpravidla obracejí k omezeným jazykovým komunitám svých domovských zemí a nedochází v nich k přelomovým ani komerčně atraktivním objevům, kterými by se šlo chlubit stejným způsobem, jako třeba lékem na smrtelnou chorobu.

Jenže je to trochu složitější. Při srovnávání výsledků vědců v Česku s kolegy na Západě je z mnoha indicií patrné, že zdejší společenskovědní výzkum v průměru za tím světovým pokulhává, zatímco v přírodních oborech se nám relativně daří držet krok se světovou špičkou. Může se globální elitě přiblížit i český výzkum ve společenských a humanitních vědách? Odpověď není jednoduchá, ale příklady ze zdejší extraligy ukazují, že rozhodně nejde o marnou snahu.

Srovnat se. Ale s kým?

Daniel Münich z pražského ekonomického ústavu CERGE-EI sleduje českou vědu a její výsledky už roky a z různých pohledů. Indicie, podle které se dá docela spolehlivě odlišit vědecké pracoviště světové úrovně od pracoviště provinčního významu, je podle Münicha jasná a všeobecně známá: schopnost publikovat články v prestižních mezinárodních časopisech.…