Pro Jiřího Drahoše to měl být jeden z dalších dnů, kdy se svým malým týmem vyjíždí do regionů přesvědčovat veřejnost, aby ho zvolila při lednové volbě prezidentem. Když předminulý týden přijel do Olomouce, nejdřív navštívil primátora města za ČSSD, následovalo jednání na hejtmanství, návštěva proslulé čokoládovny Orion a pak dvě debaty s veřejností.
První se koná na právnické fakultě a dlouho běží v poklidné atmosféře. Drahoš opakuje, že prezident má dodržovat ústavu i jejího ducha, vysvětluje, jak by postupoval při sestavování vlády, respektuje, že vítězem voleb je Andrej Babiš, a vyhýbá se odpovědi na otázku, zda by dal Babišovi možnost při neúspěchu v prvním kole sestavovat vládu i v tom druhém.
Jako prezident by souhlasil se zákonem o obecném referendu, byť s výhradami, zákony by vetoval výjimečně, vyslovuje se proti plošné amnestii. Sám sebe představuje jako prozápadního politika, který vidí budoucnost země v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Vymezuje se vůči Rusku i Číně.
Pak následují dotazy z publika. Mezi prvními se hlásí člen místní ODS. „Proč vás ODS nechce podpořit? Ve straně se začalo živě diskutovat o možnosti vyslat do boje o Hrad Mirka Topolánka, co na to říkáte?“ obrací se na Drahoše s překvapivou otázkou. V tu chvíli o možnosti, že prezidentský peloton rozšíří i bývalý premiér, ví jen pár zasvěcených a Drahoš mezi nimi není. Dotaz ho ale nevyvede z míry.
„Slyším to až od vás. Pana Topolánka znám dobře, každá parlamentní strana má právo podpořit kandidáta, jakého uzná za vhodné. Jsem zvědavý, co z ODS vyleze,“ říká klidným hlasem Drahoš a pokračuje v kritice svého dosavadního největšího rivala Miloše Zemana. Možná to byl hraný klid, možná ne. Každopádně dlouho nevydržel. Když Topolánek několik dní nato potvrdil, že „do toho jde“, nenechal na něm Drahoš nit suchou.
„Nechybí mi politika, ale moc.“
„Takže Mirek Topolánek chce kandidovat na prezidenta. Prý nás chce zachránit před Zemanem. Přitom představuje přesně to samé co současný prezident. Hrubost, vulgarita a nedostatek respektu k názorovým odpůrcům tyto dva matadory české politiky spojují. A jeho nejbližší spolupracovník Marek Dalík zítra nastupuje do vězení. Ta kandidatura je pro mě zkrátka špatný vtip,“ okomentoval veřejně nového konkurenta.
Dlouho to vypadalo, že hlavním vyzývatelem Miloše Zemana bude právě Drahoš. Jeho reakce na Topolánka ale ilustruje, že v klání se objevil černý kůň, který může nečekaně zamíchat kartami. V prvních bleskových průzkumech přeskočil Topolánek další uchazeče a zařadil se v oblibě hned za Drahoše. Ten nechce ponechat nic náhodě. Plánuje změnu strategie své kampaně a lze očekávat hodně zajímavý souboj.
Lhůta pro podání přihlášek vypršela minulý týden, platných kandidátů je zatím devět, finální počet potvrdí ministerstvo vnitra do konce listopadu. Už teď je ale víceméně jasné, že souboj povedou jen čtyři muži. Kromě prezidenta, bývalého šéfa ODS a někdejšího elitního akademika má zřejmě reálnou šanci už jen textař a bývalý majitel sázkové kanceláře Michal Horáček.
Politika, byznys, politika
Jiří Drahoš se s novým soupeřem zná z minulosti a nikdy se netajil jeho kritikou. V knižním rozhovoru Věda života mu vyčítá odbytou reformu systému výzkumu a inovací. I když Topolánkova vláda slibovala zvyšování státních výdajů na vědu, Akademie věd ČR, kterou Drahoš spoluvedl, dostala oproti původním předpokladům o několik miliard méně a hrozilo výrazné osekání její funkčnosti.
Drahoš se ostře ozval, mezitím ale padla uprostřed českého předsednictví Evropské unii Topolánkova vláda a deprimovaný premiér zmizel na dlouhou dobu z veřejného života. Drahoš poskočil výš, převzal řízení Akademie věd ČR a nakonec peníze vybojoval. Topolánek odešel do byznysu.
V posledních měsících Topolánkova pobytu v politice se v létě 2009 provalil jeho výlet do italského letoviska Monte Argentario ve společnosti Marka Dalíka, tehdejšího šéfa ČEZ Martina Romana a dalších politiků. Aféra se propírala celé prázdniny kvůli dvěma věcem – jednak nejasnostem ohledně toho, kdo Topolánkovi a dalším politikům celý výlet platil, a jednak kvůli tomu, že fotografie z Itálie názorně ukázaly, že Topolánek a Roman k sobě mají hodně blízko.
Je třeba připomenout, že Topolánek během zmíněného evropského předsednictví posbíral unikátní zkušenosti při vyjednávání s Ukrajinou a Ruskem kvůli plynové krizi v roce 2009. Po složení poslaneckého mandátu na podzim 2009 a po odstoupení z pozice šéfa ODS v následujícím roce je bohatě využil. Nastoupil do energetického holdingu EPH, který v té době společně zakládali miliardáři Daniel Křetínský a Petr Kellner, přičemž řadu obchodů na začátku holding dělal právě s Martinem Romanem a firmou ČEZ. Topolánek pracoval pro EPH až dosud, jednak jako šéf Teplárenského sdružení ČR a jednak jako člen vedení Eustream, což je firma, která zajišťuje tranzit plynu přes Slovensko a EPH ji vlastní napůl se slovenským státem.
Angažmá pro EPH Topolánek líčí jako práci, kde vydělával „opravdu dost“ a kontrakt prý nyní jen „přerušuje“: pokud by kandidatura nevyšla, v EPH se počítá s jeho návratem. Právě kvůli tomu, že v posledních letech působil Topolánek ve světě velkého byznysu, se v politických kuloárech spekuluje, zda není jeho vyslancem v prezidentské volbě (on sám to odmítá). A objevilo se i divočejší vysvětlení. Vzhledem k tomu, že prezidentův zdravotní stav není příliš dobrý, mohl by ještě před volbou odstoupit. To by zvyšovalo Topolánkovy šance na úspěch. Překotný skok do prezidentské volby by s tím mohl nějak souviset.
Topolánek svoji kandidaturu veřejně vysvětluje spíše okamžitým hnutím mysli. Vypráví, že když viděl společně Miloše Zemana a Andreje Babiše na tiskové konferenci, kde Zeman říkal, že Babiše pověří premiérskou funkcí klidně dvakrát, nebude od něj chtít parlamentní většinu a později dodal, že jeho kabinet klidně může další čtyři roky vládnout bez důvěry, bouchly v něm saze.
„Šílené rozhodnutí. Srdcem nad rozumem,“ popsal pak své důvody návratu do politiky na Twitteru. I když se navenek zdá, že se rozhodl až v posledních dnech, s myšlenkou mohl koketovat již delší dobu. K Twitteru se připojil v polovině září, do té doby na sociálních sítích nebyl. Začal zde opět tak jako v dobách své politické kariéry peprně komentovat veřejné dění a znovu se objevovat v médiích. V nich analyzoval politickou situaci jako někdo, kdo stojí nad ní.
Média neřešila jeho staré aféry, protože nikdo nevěděl, že bude kandidovat. Když ucítil, že je o něj zájem, mohl ho přemoci politický pud a touha věci opět řídit. „Když se mě někdo zeptá, jestli mi chybí politika, většinou odpovím, že mi nechybí politika, ale moc,“ svěřil se Topolánek letos v dubnu portálu EurActiv, když byl dotazován na svůj možný comeback.
Až budu chtít
Někdejší domovská ODS Topolánka nepřímo podpořila, má z něj ale zamotanou hlavu. Zatím mu neplánuje přispět na kampaň. A šéf Petr Fiala, který věnoval v posledních letech spoustu energie na očištění aférami poničeného jména partaje, se evidentně obává, že by straně mohla problematická minulost bývalého šéfa uškodit.
V této situaci zatím není jasné, jakou kampaň Topolánek povede. Tvrdí, že do soutěže vstoupil tak narychlo, že strategii a taktiku ještě nemá zcela rozmyšlené. Pro tuto roli si najal marketéra Jakuba Horáka, který dělal úspěšnou kampaň Pirátům. Prezentuje se jako prozápadní politik, ale třeba k Evropské unii je rozhodně kritičtější než jeho soupeři Drahoš a Horáček. Například na ekonomické a energetické konferenci v polské Krynici o ní letos v dubnu mluvil jako o projektu v současné podobě odsouzenému k záhubě, dříve EU přirovnával k RVHP.
Prezident prý kampaň nevede, ale pracují na ní tři lidé.
Coby prezidentský kandidát o něco ubral. „Nevidím žádnou další hodnotovou alternativu k EU,“ říká dnes. Když v salonku hotelu Adria na Václavském náměstí oznamoval před novináři svoji kandidaturu, uvedl, že může jednoznačně vyloučit, že by dal milost svému nejbližšímu spolupracovníkovi Marku Dalíkovi, který zrovna nastoupil na pět let do vězení za podvod při nákupu armádních pandurů Topolánkovou vládou. Později o něm mluvil jako o svém „nejlepším bývalém kamarádovi“.
Kandidát dál trvá na tom, že s procesem proti Dalíkovi nesouhlasí, verdikt však respektuje. Otázku Respektu, jak chce přesvědčit voliče, že na Hradě by se neopakovaly aféry, které provázely jeho vládnutí, od neprůhledných zakázek ministra dopravy Aleše Řebíčka přes pokus o zastavení vyšetřování údajné korupce Jiřího Čunka až po problémy Marka Dalíka, striktně odmítá. „Vyjádřím se k těmto věcem, kdy budu chtít a způsobem, jak budu chtít já. Neřekl jste jedinou věc, která by byla relevantní. Nikdy jsem nebyl obviněn, nikdy jsem nebyl trestně stíhán,“ říká kandidát.
Během setkání zároveň představuje několik spolupracovníků. Klíčovou roli v jeho týmu bude zastávat bývalý europoslanec Edvard Kožušník, s nímž se expremiér zná ze svých prvních kroků ve vysoké politice. Další důležitou postavou je šéfka jeho kanceláře z Úřadu vlády Gabriela Kloudová. Po pár vystoupeních, která Topolánek doposud zorganizoval, je jasné, že působí uvolněně, má energii a baví publikum bonmoty. Zatím ani jednou neztratil nervy, což pro něj bylo v minulosti spíše charakteristické.
Děkuji hasičům
Na druhé straně barikády se ocitáme v úplně jiném světě. Kdo předminulý týden náhodou potkal v ulicích Olomouce manžele Drahošovy, mohl mít pocit, že jde o postarší elegantní pár na turistické návštěvě hanácké architektonické perly. Dobře upravení, drží se celou dobu za ruce a projevují si decentní náklonnost. Na první schůzku na radnici přicházejí z vlakového nádraží, kam ráno přijeli, a večer zase vlakem míří domů.
Po městě se s mluvčí a jedním dalším spolupracovníkem přemísťují taxíkem, Drahoš celý den zvládá bez většího zaškobrtnutí, a je na něm vidět, že si uvědomuje jednu z výtek, které k němu směřují, a sice že působí poněkud prkenně. Snaží se mluvit razantněji, tu a tam prokládá svá vystoupení suchým anglickým humorem. Například když před publikem opakuje vyzkoušený vtip, že v momentu, co ho prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček nazval fíkovým listem (šlo o narážku, že je kandidátem politických stran, z nichž ho už některé oficiálně podpořily), zašel si to do botanické zahrady jako správný vědec ověřit. „Podobnost tam nebyla,“ baví Drahoš publikum.
Na konci debaty dochází i na vítězné gesto. Akademik zvedá obě ruce se vztyčenými palci, na nesmělém pohybu je ale znát, že mu showmanské chování není vlastní. Více kontaktně než on působí jeho žena Eva Drahošová. I na ní je znát nejistota, je však přirozenější. Před publikem mluví o tom, že pokud lidé chtějí, aby se vrátila slušnost a úcta k nim, měli by dát v boji o Hrad přednost jejímu manželovi. „Jsme spolu dlouho, je logické, že stojím při svém muži,“ vysvětluje po akci, proč ho všude doprovází.
Navenek běží vše hladce, Drahošova kampaň se ale s problémy potýká. Často trvá dlouho, než je přijato nějaké rozhodnutí. Drahoš není vždy vidět včas. Do jeho vystoupení na sociálních sítích mluví více lidí, každý má jiný názor, někdy na sebe narážejí silné individuality a výsledek je nemastný neslaný.
Jako když chtěl Drahoš nedávno poděkovat na Twitteru hasičům za práci na odstraňování škod po nedávné vichřici: „Dneska sice nehoří, ale při pohledu z okna na větrnou smršť myslím na naše hasiče. Mnozí z nás budou jejich pomoci potřebovat. Děkuji.“ Čtenář nemusí být zrovna marketingový specialista, aby bylo jasné, že „jízda“ na sociálních sítích vypadá trochu jinak.
Moje značka
Drahošův tým se také poměrně dlouho hledal. Vystřídali se v něm marketéři, nedávno přišli noví. Politické analýzy má na starosti bývalý poslanec ODA Libor Kudláček, na vedení kanceláře se podílí bratr někdejšího velvyslance v USA Pavel Kolář a Jakub Kleindienst, který dřív působil jako manažer ve středních Čechách za dob pro korupci souzeného Davida Ratha.
Někteří poradci Drahošovi doporučovali, aby se více vymezoval vůči Zemanovi a formuloval zcela jasné názory. Další mu říkali, ať se naopak mírní, protože bude potřebovat část Zemanových voličů. Drahoš dlouho inklinoval k tomu nikoho nenaštvat, v poslední době se to ale začalo otáčet proti němu. Na Facebooku se o něm píše jako o „želé“ s odkazem na beztvarého a v minulosti neúspěšného prezidentského kandidáta Jana Fischera.
„Roste snaha přiřadit moje názory k různým politickým či mocenským táborům. Proto se nechci vymezovat. Jsem a zůstanu kandidátem nadstranickým,“ komentuje to Drahoš. Handicapem je to, že kandidáta ne všude znají. On sám říká, že na tom pracuje a od začátku kampaně objel osmdesát míst. V Olomouci má od rána schůzku s primátorem, pak s náměstkem hejtmana, který je jeho fanouškem, oběd se svým týmem a pak tráví dvě hodiny v čokoládovně. Kvůli hluku tu však s mnoha lidmi nepromluvil a skutečně kontaktní kampaň začíná až odpoledne v narvané aule právnické fakulty. „Rozhodně to nepovažuji za ztracený čas. Lidé jako primátor jsou opinion lídři, to, že se se mnou setkají, je určitý signál, který lidé v širším okolí mohou nějak interpretovat,“ vysvětluje svoji strategii Drahoš.
Olomouc ukázala, že to nemusí platit naplno. Na dotazy novinářů primátor města sice debatu s Drahošem za zavřenými dveřmi chválí, zda ho bude volit, ale jasně neříká. „Je to silný kandidát,“ zní oficiální odpověď. I když Drahoš trvá na tom, že kampaň až dosud vedl dobře, dozná nyní změn. Do Vánoc by se jeho tvář měla objevit ve spojení se slovem síla, což by mělo posilnit jeho značku. A kandidát chce vyrazit do regionů, kde o sobě musí rozšiřovat povědomí, jako je Moravskoslezský kraj. Pomůže mu v tom podpora několika známých podnikatelů, naposledy mu minulý týden poslal milion korun developer Luděk Sekyra.
Vaše nová energie
Před pražským kinem Atlas postává muž s cigaretou a vychutnává si poslední šluky. Na baru je už připraveno několik hostů, s nimiž brzy zasedne v promítacím sále, dnes tu ale žádný film nepoběží. Další z velké „čtyřky kandidátů“ Michal Horáček si chvíli před tím, než vstoupí do kina, pochvaluje, že cyklus podobných debat mu umožňuje hlouběji nahlédnout do problémů téhle země. „Chodí na ně skvělí lidé, někdy se přou, o to je to zajímavější. Jeden z hostů je vždy člen mého odborného poradního týmu,“ vysvětluje smysl akcí Horáček. Minulý týden se mluvilo o důchodové reformě, předtím o zahraniční politice, budoucnosti ekonomiky nebo vzdělávání pro děti. Horáček vždy sedí v publiku, poslouchá hosty na pódiu a dělá si poznámky. Na konci pak shrne nejzajímavější postřehy.
Ne vždy je sál nabitý, naposledy dorazilo kolem dvaceti lidí. Horáček v tom ale problém nevidí. Jeho tým akci natáčí na kameru a pak ji dává k dispozici širšímu publiku na sociálních sítích, cestu k větší mase si tak prý najde. Horáček také s oblibou natáčí příběhy lidí, kteří i přes nepřízeň osudu v něčem uspěli. Říká, že tak chce další inspirovat a probudit v nich energii.
Populární textař začal s kampaní jako úplně první, zveřejnil na webu svůj podrobný program, publikoval svoji komplexní lékařskou zprávu, hlavním motivem je pro něj „transparentnost“. Jako jediný si boj o Hrad platí zcela sám, financuje ho z příjmů za prodej sázkové kanceláře. Svá vystoupení s oblibou prokládá patosem, za největší chybu dosavadní kampaně uvádí výpad proti bývalému ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, kdy řekl, že je mnohem lepší než on. Vzápětí se za výrok opakovaně omluvil.
Těžká mise
Horáček zatím objel ze všech kandidátů nejvíc míst (dohromady asi 270) a kampani se věnuje už rok. Kdyby nepostoupil do druhého kola, říká, že podpoří protikandidáta Miloše Zemana, ať už půjde o Jiřího Drahoše nebo Mirka Topolánka. Drahoš zatím v tomhle směru neřekl jasné slovo.
Miloš Zeman stále dokola prohlašuje, že žádnou kampaň nevede. Všichni ale vědí, že to není přesné: v současné době pro něj v zákulisí pracují tři lidé, další by měli brzy přibýt. Zeman objíždí regiony, kde má na náměstích mítinky s voliči. Výjezdy si nechává platit kraji. Náklady na ně se pohybují v řádech statisíců, což vyšlo najevo, když jednu z cest odmítl proplatit zlínský hejtman Jiří Čunek.
Zemanovou strategií bude podle jeho spolupracovníků prezentovat se jako politik, který moderuje složité povolební vyjednávání a nad soupeři vyčnívá jako státník. Jeho tým se kromě zdravotních problémů bojí toho, aby v nějakém svém vystoupení nebyl sprostý nebo neudělal nějaký jiný lapsus. Když se mu to v minulosti povedlo, vždy mu krátkodobě výrazně klesla důvěra.
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že zatím největší šanci postoupit se Zemanem do druhého kola má Jiří Drahoš, který by ho zároveň mohl těsně porazit. Vyhrává přitom ten, kdo dokáže přesvědčit 51 procent veřejnosti, což je daleko těžší než zvítězit v parlamentních volbách. Mirek Topolánek v minulosti řekl, že ti, kdo volili Andreje Babiše, jsou „hloupí“, a minulý týden to zopakoval (jde o jeden a půl milionu lidí). Jiří Drahoš se takto jasně nevymezuje. Horáček je vůči Babišovi a Zemanovi kritičtější, nikdy však nesáhl k urážkám.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
