Natalii Homolovou (36) to nejprve nijak zvlášť nezajímalo a rozhodně se neplánovala zapojit. Ke kampani #MeToo, v rámci níž ženy a dívky (a také několik mužů) na sociálních sítích sdílejí vlastní zkušenosti se sexuálním obtěžováním a násilím, se tato rodačka ze Slovenska připojila až ve druhé vlně. Popohnal ji výsměch, bagatelizování i výhrůžky, jimž jsou na sítích vystaveny ženy, které téma v tuzemském virtuálním světě otevřely. „Ty reakce mě překvapily mírou nepochopení a agrese,“ říká majitelka pražské PR a komunikační agentury s mezinárodní klientelou. „Ti lidé si zjevně neuvědomují, co všechno pro člověka takový zážitek může znamenat a že je to podstatně běžnější, než si oni myslí. A zjevně se to ani nesnažili pochopit.“
Co všechno to může znamenat, ví Natalia moc dobře, protože má v tomto směru bohaté zkušenosti. Možná až příliš bohaté. Jednu z prvních učinila ve dvanácti letech, když po cestě domů ze školy jako děvče vychovávané k asistenci druhým pomohla asi dvacetiletému muži hledajícímu v malém slovenském městečku, odkud pochází, kancelář taxislužby. Když tam mladíka dovedla, místo poděkování jí zatarasil cestu a rozepnul si kalhoty. Ona se však kolem něj prosmekla, a když vyrazil za ní, coby trénovaná běžkyně mu utekla. „Strašně jsem se bála – nejdřív že mě znásilní, a když jsem utíkala, tak jestli budu schopná utéct,“ vzpomíná. Bezprostředně po události nemohla z šoku asi patnáct minut mluvit, následujících několik týdnů ji do školy a ze školy doprovázel…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu