Vírou proti řádu

Prodávání odpustků kritizovala již ve 14. a 15. století řada reformátorů včetně Jana Husa. Zdálo se však, že není na světě síly, která by touto nenáviděnou praxí dokázala otřást. To se ale mělo změnit. Mohučskému arcibiskupovi, kardinálu Albrechtovi Braniborskému, který prodejem odpustků mimo jiné řešil svoji prekérní finanční situaci, byl 31. října 1517 odeslán dopis s připojeným traktátem známým později jako 95 tezí. Jistý Martin Luther v nich argumentoval, že jedině Bůh může udělovat milost a ti, kteří skrze odpustky slibují ulehčení, nebo dokonce odpuštění hříchů, se prostě mýlí. Včetně papeže, kardinálů a biskupů.

U revolucí máme rádi nějaký dramatický začátek, proto se Lutherovi přisuzuje, že v rozhořčení přibil své teze na vrata kostela ve Wittenbergu, jakousi veřejnou nástěnku, a vyzval tím k veřejné disputaci. To se pravděpodobně nikdy nestalo. Faktem ale je, že se Lutherovy teze v německém překladu začaly rychle šířit nejen po Svaté říši římské národa německého (jak se tehdy dnešní území Německa nazývalo), ale i po dalších částech Evropy. Před pěti sty lety tak začala reformace, jedna z největších revolucí v dějinách starého světa.

Napětí roste

K revoluci potřebujete společnost, jakou historik Hans Hillerbrand nazývá „neklidnou“, rozjitřenou, připravenou přijímat nové impulzy a měnit se. V době před Lutherem rostla města (počet měst s více než deseti tisíci obyvatel stoupl ze 125 v roce 1300 na 154 v roce 1500) a etablovala se v nich vlivná menšina…