Šachový vlak

Vlaková souprava nás čeká před desátou hodinou ranní na břeclavském nádraží. Více než sto lidí z celého světa přechází po nástupišti, odkládají svá zavazadla do Petrosjana, někteří se ještě fotí u lokomotivy s šachovým designem a pomalu si hledají své místo ve vlaku. Ti nejlepší hrají ve voze Steinitz, za první šachovnicí sedí ukrajinský mistr Roman Chajeckij. Procházím soupravou, jejíž vozy jsou pojmenované po mistrech světa šachové historie, a intuitivně odhaduji, zda jsme všichni. Šachový vlak 2017 vyjíždí na svoji poslední letošní etapu.

Zbývají poslední dvě kola, jež rozhodnou o vítězi letošního mezinárodního šachového turnaje ve vlaku. Turnaje, který nemá v historii nikde na světě obdoby. Celý vlak, letos devět vagonů, plný pouze šachistů, brázdí v pěti dnech střední Evropu. Letos Česko a Slovensko, loni Německo a Rakousko, příští rok Polsko.

Když jsem před třinácti lety zakládal Pražskou šachovou společnost, nenapadlo by mě, co všechno z toho může vyrůst, třeba že v pátek třináctého vyjedeme už na sedmou cestu Šachovým vlakem. Jeho idea se rodila na bujaré oslavě narozenin v baru v Mariánských Lázních, kde jsem před osmi lety pořádal zápas šachových legend a mladých dívek Sněženky a Machři. Tehdy byl Šachový vlak počat.

Následovaly měsíce jednání s Českými drahami a další téměř rok příprav a v roce 2011 jsme vyjeli poprvé. Tehdy stejně jako letos s námi jede vlakvedoucí Standa Šalda, věčně usměvavý a bez zaváhání řešící všechny problémy, které se cestou…