Nechtěla jsem, aby na mě rodiče mluvili vietnamsky

Skutečně jste přiletěla do  České republiky jen kvůli volbám?

Dá se říct, že ano. Volit je pro mě privilegium. Dlouhou dobu jsem si myslela, že to je možnost, kterou já nikdy nezískám. I když jsem se narodila v Česku, teprve před deseti lety jsem získala české občanství a kvůli tehdejším zákonům jsem se vzdala vietnamského. Ze začátku jsem české občanství vnímala především jako možnost snadněji cestovat, protože jsem dříve nemohla jezdit se spolužáky na školní zájezdy po Evropě. Čím jsem ale starší a čím víc trávím čas v zahraničí, uvědomuji si, že volit je pro mě jedna z nejdůležitějších příležitostí, jak reálně ovlivňovat směřování České republiky.

Jakou roli hraje fakt, že pozorujete české dění ze zahraničí?

Díky životu v zahraničí jsem získala určitý nadhled. Najednou nelze přehlédnout, že se v České republice máme až na výjimky v celosvětovém porovnání poměrně dobře. Pocházím z Mostu, takže vím, že to není otázka všech. Jsou tu lidé, kteří žijí na úrovni životního minima. Nyní trávím čas především mezi aktivními lidmi na univerzitách a v mezinárodních organizacích. Ale v Mostě nebylo automatické zajímat se o politické dění nebo se bavit o volbách. A právě proto si uvědomuji, jak moc důležité je zvolit si politickou reprezentaci, která bude podporovat aktivní mladé lidi.

Několikáté volby se říká, že by mladí lidé měli začít chodit k volbám. Ale nyní se zdá, že když už se rozhýbali, házejí velmi často hlasy antisystémovým stranám.

To je podle mě výsledek dlouhodobého nezájmu politických stran o mladé lidi. V minulosti jsme v Česku neměli příliš mnoho stran, které by vyloženě cílily na prvovoliče a mladé. V poslední době jsem mezi mladými zaznamenala snad největší debaty o politice. A to je něco, co vnímám pozitivně. Mimo jiné tyto volby politickým stranám konečně ukázaly, jak důležité je nepodceňovat tuhle skupinu voličů, diskutovat s nimi a zajímat se o ně – už jen z toho důvodu, aby jim je příště opět nevyfoukly podobné antisystémové strany, které mladí volili často pouze z protestu.

Proč mají mladí pocit, že by měli v současné době proti něčemu protestovat?

Myslím si, že si někdy ani neuvědomují možný dopad voleb. Politika je pro ně synonymem znechucení. Nikdo jim nevysvětluje, že politika je spojena se vším okolo nás – ať už chceme nebo ne. Politika nejsou jen debaty ve sněmovně, ale třeba i to, jestli dostanou studenti slevu na MHD, jestli budeme mít čistou ulici. Bohužel se nepodařilo mladým lidem vysvětlit, že politika netvoří žádnou oddělenou část světa, která se jich netýká.

Kdo by jim to měl vysvětlovat?

Možná není otázkou, kdo by jim to měl vysvětlovat, ale jak. Na českých školách ani mimo ně neprobíhá diskuse. Vím to i ze své osobní zkušenosti. Studovala jsem na mosteckém gymnáziu, ale nakonec jsem se rozhodla dostudovat střední školu v Americe. Na gymplu jsem měla samé jedničky a přitom jsem si připadala, jako kdybych se vůbec v ničem nevyvíjela. Tak jsem odjela do Nevady, a i když ta škola nebyla jedna z nejlepších, naučila jsem se tam diskutovat a mluvit o svých názorech. Ze začátku se mi stávaly celkem komické situace. Někdo se mě zeptal, co si myslím o nějaké knížce, a já začala hledat odpověď v učebnici literatury. Možná že se to dnes zdá úplně mimo, ale já vážně byla zvyklá z českého vzdělávacího systému výhradně na memorování. Proto neustále říkám, jak důležité je kritické myšlení a studentské parlamenty, které vytvářejí prostor pro diskusi. Už na střední se naučíte spolupracovat s jinými lidmi a dojít ke kompromisu. Samozřejmě že ne vždy to funguje skvěle. Ale to je přesně to – nemá to fungovat vždy podle našich představ. Neznamená to, že když dám hlas konkrétní straně, pokaždé vyhraje. Demokracie také není pořád ideální a podle našich představ, proto považuji za důležité se s tím seznamovat už na školách.