Jak porazit populisty? Být trochu jako oni

Sebastianu Kurzovi se povedl – jak říkají Rakušané – majstrštyk. Šéfuje straně, která je třicet let součástí rakouské vlády, a sám Kurz je nejdéle sloužícím ministrem. Přesto se v očích voličů stal symbolem změny. Vyhrál s přehledem volby a pravděpodobně se stane příštím rakouským kancléřem. Již tento paradox ukazuje, že není snadné Kurze hodnotit. V kampani se mu povedlo zamaskovat nepopulární lidovou stranu, z níž vzešel. Přejmenoval ji, změnil loga, na kandidátku zapsal samé neokoukané a nepolitické tváře.

Snadno nás to dovede k názoru, že Kurz podemílá demokracii, která je založená na stabilních politických stranách, a nikoli na charismatických lídrech, a že ho tato kampaň dělaná na efekt dožene, protože vzbudil nesplnitelná očekávání. Tuto kritiku sdílí rakouská levice a část liberálů. Kdo ví, možná se ukáže být pravdivou, přesto je tato interpretace příliš jednoduchá. Kurz se obklopil dobrými poradci, dokáže naslouchat a nechat si poradit, je slušný a kultivovaný. Současně má základní dovednost politika: dokáže číst i předvídat nálady veřejnosti. Chápe, že nespokojenost blahobytných rakouských voličů vychází z pocitu nehybnosti, neschopnosti prosadit jakékoli reformy.

Proti nehybnosti

Příčinou jsou velké koalice, které Rakousku vládly 45 z posledních 72 let. Obě vládnoucí strany, tvůrci obrovského poválečného úspěchu alpské republiky, si zvláště v posledních letech vzájemně podrážejí nohy – ve výsledku obě slábnou a trvale posilují opoziční nacionalisté…