Ze syrské perspektivy

Dnešní den začíná trochu jinak než mé tradiční soboty v tureckém Gaziantepu, kde pracuji jako humanitární pracovnice pro mezinárodní neziskovou organizaci. Většinou se vzpamatovávám z náročného pracovního týdne a v klidu si vychutnávám výbornou arabskou kávu s kardamomem u sledování zpráv. Dnes jsem trochu nervózní, abych byla připravená včas vyrazit, až mi zavolá Ammar – hudebník a režisér ze syrského Damašku a manžel mé kamarádky a kolegyně Asseel. S rodinou se přestěhoval do Gaziantepu před pár lety, když se situace v Sýrii pro ně stala neúnosnou.

Zvoní telefon – „so Lenka, yallah!“ ozývá se na druhém konci. Do batohu házím oblečení, které se nejspíš bude pro dnešní natáčení hodit, a vyrážím. Snažím se vybavit si, jak to celé vlastně vzniklo a já se do toho nechala uvrtat. O jednom z víkendů před více než půlrokem jsme s kamarády vyrazili na víkend mimo Gaziantep, povídali si dlouho do noci. Po jedné historce, kdy jsem se snažila někoho napodobit, Ammar povídá: „Lenka, you have a talent!“ Já jsem sice vzdorovala, že je to nesmysl, že jsem většinou nervózní před více než pětičlenným publikem a rozhodně se před kamerou necítím uvolněně, ale Ammar se nenechal přesvědčit a vymyslel pro mě roli v několika krátkých epizodách seriálu, který se známými filmaři natáčí.

Přijíždím na místo natáčení první scény, kterým je byt Ammara a Asseel. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla – na zemi se válí krabice, kabely a rozličné náčiní. Celý týden po práci jsme tu zkoušeli, ale bez…