Dopis z Jižní Ameriky

Háček v českém jméně může znamenat neřešitelný problém. Právě sedíme s novomanželkou před úředníkem peruánské matriky a předkládáme mu všechna nutná lejstra s razítky v češtině i ve španělštině. Je to už poslední krok k tomu, aby sňatek uskutečněný v Česku byl uznán také v andské zemi. Ale je tu problém s mým jménem Tomáš Nídr. S čárkami nad samohláskami si systém úřadu poradí, protože ve španělštině také existují. Ale co to š?

Mladík za stolem nás odkazuje na centrální matriku, kde prý mají systém připravený i na ta nejpodivnější písmena. Ale tam se mi opravdu nechce. Zase stát hodiny frontu, manželka by si musela brát další den dovolené. V Latinské Americe před úředníkem nesmíte sklapnout podpatky, ale zároveň ani být hádavý, protože na rozčileném gringovi si každý byrokrat rád pošmákne. Je třeba slušně nabízet různé i ty nejbláznivější alternativy, jak problém vyřešit, a přebít tak funkcionářovu pasivitu.

Co se takhle přihlásit na nějakou stránku v češtině a z ní š zkopírovat? To nejde, protože matrikáři mají v zaměstnání blokován internet. Tak co mu poslat nějaké to š do pracovního e-mailu? To také nejde – na přepážce jsou blokováni i od elektronické pošty, aby je neodtahovala od rychlé služby občanům. Pomocí telefonu najdu na internetu klávesovou zkratku pro Š, ale ani když úředník za držení klávesy alt namačká 0138, kýžené písmenko mu na obrazovce nenaskočí. Prosím ho, aby mě do manželství zaregistroval pouze jako Tomáse, ale prý to nejde. „Tady v pasu mám…