V kotli Tomia Okamury

Jde o krádež a skandál století. Tomio Okamura vytuneloval stranickou kasu. Co pro nás za čtyři roky ve sněmovně udělal? Vůbec nic, jenom čerpal peníze z našich daní. Prosazujeme nulovou toleranci migrace, Japonec nám chce diktovat, jak máme žít? Řekněme konec jeho diktátu. Pokud chcete změnu, pokud chcete, aby naše vlast zůstala naše a věrná odkazu našich předků, kteří ji vykoupili svou krví, pomozte nám ji zachovat. Protože nakonec se každý z nás bude ptát sám sebe: udělal jsem něco pro to, aby mé děti mohly žít v zemi svých otců a podle našich tradic? Dostál jsem své zodpovědnosti? Napište mi do komentářů a sdílejte.

Takhle nějak by mohl vypadat dopis Okamury Okamurovi – v úvodu jsou většinou použity věty z jeho vystoupení –, kdyby chtěl být konzistentní.

Pochopitelně to ale neudělá. Tomio Okamura žije svůj sen. Narodil se v daleké zemi, ale jeho nová vlast mu poskytla příležitost vybudovat prosperující firmu a vstoupit do politiky. Když vypráví o svém životě, často zmiňuje, že bojoval s předsudky svého okolí, protože se prostě lišil. Z toho plyne jediné, uspěl pouze díky lidem, kteří mu dali příležitost, protože druhé nehodnotili podle původu, ale podle schopností. Tohoto životního poselství Tomia Okamury bychom se měli držet. A ze stejného důvodu je třeba jeho politiku kategoricky odmítnout. Tou politikou je čistá nenávist, nepřináší vůbec nic pozitivního, a to dokonce ani jeho voličům, protože ta nenávist je tak hluboká, že mu neumožňuje s někým hledat domluvu.

Okamura je jako nechvalně proslavení šmejdi obelhávající staré lidi, aby je donutili koupit nádobí, které přitom vůbec nepotřebují. Stále křičí, slova sází rychlostí kulometu a přehlušuje jakékoli kritické myšlení. Děsí lidi, že jim chtějí ublížit cizinci, politici, novináři, intelektuálové, profesoři… prostě každý, kdo se zrovna hodí či kdo utrousil o Tomiovi kritické slovo. Obchodní strategie se vyplácí u hrnců i politiků.

Podle výzkumů Okamura může získat kolem deseti procent hlasů. Kdo ví, může to být i víc. Kampaň za něj dělá také celá řada „tradičních“ politiků, kteří stále nechápou, že jim to nijak nepomůže. Místostarosta Brna-Bohunic Milan Hrdlička (ČSSD) napsal do radničních novin sloupek, kde v duchu nejodpornějšího antisemitismu píše o uprchlících jako o „slimácích“, kteří sem lezou a my jejich nájezd musíme odrazit. A jak známo, slimáci se likvidují. Když se Respekt Hrdličky ptal, jestli mu nepřijde nevhodné přirovnávat lidi k zahradním škůdcům, byl zaskočen: jsme prý jediní, komu to vadilo.

Bez jakékoli reakce zůstalo i vyjádření poslance za ANO Zdeňka Soukupa, který v Parlamentních listech prohlásil: „My se musíme připravit na to, že nemusíme mít na naší západní a jižní hranici svobodný svět, ale chalífát. Bohužel, chceme-li ochránit naše hodnoty a náš dosavadní životní styl, musíme uvažovat o spuštění ,železné opony‘.“ Totalitář se zřejmě najde v každé straně, ale jak je možné, že po těchto slovech nebyl vyškrtnut z kandidátky? Znamená to souhlas jeho kolegů?

Na podobných názorech není znepokojující, že existují, tak to bude vždycky, ale že jsou tak málo slyšet oponentní hlasy.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor