Uber mi taxi

Novinové titulky, v nichž pražští taxikáři hrozili, že zatarasí magistrálu, a záběry z letiště, kde napadají řidiče konkurenční služby Uber, mohou snadno vést k jednoduché úvaze. Zástupci asi nejméně oblíbené pražské živnosti brání své právo nadále a vytrvale kazit českému hlavnímu městu pověst. Lze to však vidět i očima těch taxikářů, kteří svou živnost berou vážně a snaží se vyjít vstříc zákazníkům: zástupci tradičního povolání, svázaného mnoha pravidly, se brání proti konkurenci, která umí přísné regule obcházet.

Pravdu mají spíš ti druzí. Ani jejich kritici ale rozhodně nejsou mimo. Díky technologiím a lidské kreativitě před českým státem – a nejen před ním – leží jako na podnose možnost udělat svá města pohodlnější pro obyvatele i návštěvníky. Teď jde jen o to, jak se k této šanci postavit.

Výzva – ke komunikaci

Uber i Airbnb (služba nabízející ubytování v soukromých bytech) působily v době svého vzniku sympaticky podvratně a vynalézavě. Proč platit za drahé taxíky, když je možné svézt se s někým, kdo do vaší destinace jede tak jako tak a má volné sedadlo? A proč utrácet v hotelích, když vám nějaký domorodec rád za malou úplatu nabídne postel ve svém bytě? Do té doby neznámý model měl ale i méně nevinnou tvář, což se v průběhu uplynulých deseti let ukázalo. Z Uberu se stala dravá planetární taxislužba a z Airbnb dravá hotelová síť, jež rozhoupala nájmy a proměnila centra mnoha měst na všech kontinentech. Z Uberu se možná ještě vyklube vizionář elektrických…