Spravedlnost na Harvardu
Inspirativní příběh Michelle Jones, odsouzené vražedkyně, jež se stala renomovanou historičkou
Harvard má problém a ten problém se jmenuje Michelle Jones. Vražedkyně propuštěná nedávno po 20 letech z vězení, ve kterém vystudovala a stala se renomovanou historičkou. Její přihlášku k doktorandskému studiu proslulá univerzita nejprve s otevřenou náručí vyřídila kladně, po několika protestech ale vedení školy verdikt zrušilo. Není prý jasná záruka, že se vědkyně napravila opravdu do hloubky. „Co jsme – učitelé, nebo žalobci?“ vzbouřilo se otevřeným dopisem proti odmítnutí Michelle Jones 150 harvardských akademiků. A na školu padlo podezření, že se ve strachu o přísun financí podbízí předsudkům a averzím „ducha doby“.
Disciplína versus chaos
Michelle Jones seděla 20 let za vraždu vlastního syna. Život této dnes pětačtyřicetileté Afroameričanky je podivuhodným příběhem o cestě vzhůru z absolutního dna. Jones, která vyrůstala s násilnickou matkou, otěhotněla ve 14 letech následkem znásilnění. Příští roky strávila v náhradních rodinách a mládežnických ubytovnách. V osobním prohlášení, které přiložila k přihlášce na Harvard, napsala, že „po letech týrání a boje s pocitem opuštění se psychicky zhroutila a ke svému synovi se chovala stejně jako její matka k ní“. Čtyřletý chlapec zemřel poté, co jej zbila a nechala samotného několik dní v bytě. Když se vrátila, byl již mrtvý. Jones ho pak tajně sama pohřbila a k činu se přiznala až po několika letech strávených na psychiatrické klinice. Soud jí následně vyměřil padesátiletý trest, kvůli dobrému chování a akademickým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu