Konec jednoho snu

Nebýt tří výjimek, jako je Petr Kapounek z Prostějova, šlo by o stoprocentní blamáž. Ministerstvo průmyslu uzavřelo 26. září velký program, který měl podle původních smělých plánů zajistit rychlý internet ve všech obydlených oblastech země. Výsledek ale ukazuje, že šlo jen o sen – do akce, podpořené částkou 11,55 miliardy korun z evropských fondů, se přihlásily jen tři firmy s malými lokálními projekty. Dohromady žádají o 47 milionů korun, takže z celého programu se nakonec vyčerpají jen čtyři promile.

„Když to nevyjde, nic se nestane,“ říká Kapounek, spolumajitel internetové firmy Sprintel, jejíž žádost je ze všech tří největší. Chce rozvést optické kabely do pěti vesnic roztroušených kolem Olomouce, které mají to štěstí, že nejsou daleko od stávající sítě a jejich napojení dává Sprintelu smysl. Pokud dotace klapne, pro firmu to bude příjemný bonus, který pokryje tři čtvrtiny nákladů. Pokud ne, nic se neděje – investice není tak velká, aby firmu položila, časem by se prý mohla vrátit i bez dotace.

Sehnat jen tři žadatele tohoto typu je však z pohledu státu velká prohra. První „národní plán“ na rozvoj rychlých linek je starý už tři roky a už tehdy se počítalo, že do roku 2020 má mít úplně každá domácnost možnost napojit se na pevný internet nové generace. Loni vláda závazek upřesnila – každý má mít k dispozici 30 megabitů za sekundu, což pro představu zhruba stačí na to, aby doma běžely dvě HD televize a nesekaly se. Polovina domácností má mít přístup k superrychlé…