Jak najít cestu zpět

Čtvrtá největší ekonomika Evropské unie a zářný příklad přechodu od diktatury k demokracii stojí před zásadním střetem. Zároveň neexistuje jasná představa o tom, jak konfliktu ve Španělsku zabránit. Události se od první říjnové neděle, během níž na popud autonomní katalánské vlády proběhlo (v rozporu s ústavou) referendum o nezávislosti, daly do pohybu nečekaným tempem. Silový a zjevně neadekvátní zásah španělských policejních jednotek nedokázal hlasování zabránit. Záběry ostrého zásahu ozbrojenců, jež vedly údajně k 900 zranění, naopak výrazně pomohly katalánské vládě Carlese Puigdemonta dostat do ulic stovky tisíc demonstrantů a ochromit chod sedmi a půlmilionové autonomní oblasti masivní stávkou. Puigdemont během týdne prohlásil, že v řádu dní vyhlásí jednostranně nezávislost Katalánska. Na pondělí bylo svoláno zasedání katalánského parlamentu a hrozilo, že ho bývalý novinář a starosta katalánské Girony využije k vyhlášení historického odtržení oblasti od Španělska.

Na opačné straně, v Madridu, nezaznívala o nic smířlivější slova. Premiér Mariano Rajoy označil postup policejních jednotek za adekvátní a poděkoval jim za obranu ústavy. Den nato vystoupil mimořádně na televizních obrazovkách španělský král Felipe VI., ubezpečil obyvatele šestačtyřicetimilionové země, že rozpad království nedopustí, a té polovině Katalánců, kteří s osamostatněním nesouhlasí, vzkázal, že na ně nezapomíná. Barcelonskou vládu obvinil z „netolerovatelné…