Jak jsem hrotil studentské volby

Letos kromě listí mění barvu také billboardy. Blíží se volby, jejichž neodmyslitelnou částí jsou sliby politiků. Kterým se dá věřit a koho vůbec volit? Na tyto otázky mnoho lidí nezná odpověď.

I proto se vedle těch opravdových, důležitých voleb konají i studentské, které na školách pořádá organizace Člověk v tísni. Výklady toho, k čemu přesně tyto volby slouží a čemu pomáhají, jsou různé. Nicméně právě tím, že se jich účastní jen a pouze lidé se statusem studentů nad 15 let, jsou unikátní. Jejich výsledky vetšinou asbolutně neodpovídají reálným výsledkům voleb.

A jak nápad uspořádat u nás simulaci voleb do sněmovny vznikl? Spolužák Šimon se mě zkrátka jednou zeptal, jestli bychom nezkusili tenhle zvyk do naší školy zavést. Neváhal jsem ani sekundu. Pak jsme se jen zeptali spolužáků z ročníku, kteří jsou na stejné vlně jako my, zda by do toho šli, a bylo to.

Pro pobavení a zviditelnění voleb jsme akci dali spíše studentskou tvář recese v podobě neformálních hlášení v rozhlase, obrázků lídrů jednotlivých stran s vtipným popisem či pitoreskním volebním tutoriálem popisujícím, jak se má volič ve volební místnosti chovat. Bylo však třeba zachovat onu štábní volební kulturu, takže jsme si z radnice vypůjčili plentu s urnami, oblékli se do svátečního a ku pomoci studentům, kteří neměli o politickém dění ponětí, jsme vytvořili vlastní verzi volební kalkulačky. Do ní jsme shrnuli, aspoň podle nás, klíčová společenská témata.

Po prvním dnu nebyla účast nijak zvlášť valná. Druhý den byl ovšem jiný, což přičítám hlavně vytvoření tutoriálu s kalkulačkou. Možná právě to je způsob, jak nalákat nebo přimět mladé lidi, aby se o takové věci zajímali.

V 7.45 jsme otevřeli volební místnost. Půlka z nás zaspala. Neměli jsme vytištěné potřebné materiály, potýkali se s nefunkčním flash diskem a nekomunikující tiskárnou. Tyto komplikace se nám ale podařilo přibližně do devíti vyřešit, a tak jsme hladově vyčkávali na další voliče.

V 9.40, s úderem první delší přestávky, přišla vlna, kterou jsme opravdu nečekali. Společně s tutoriálem otevřeným v mobilu přicházely davy studentů hihňajících se nad jeho obsahem a diskutujících nad volbou.

Od té doby jsme se prakticky nezastavili. Neustále chodili jak jednotlivci, tak i třídy. Nutno podotknout, že i učitelé nám velmi vyšli vstříc a buď sami onu třídu v hodině dovedli (hlasovali pouze ti, kteří chtěli), nebo aspoň tolerovali pozdní příchody či brzké odchody (kupodivu toho moc zneužíváno nebylo). Spoustě tříd jsme také během toho, co šli volit, poskytli prostřednictvím našeho výborného řečníka a spolužáka Jožky přednášku o tom, jak vůbec takové volby probíhají, o co v nich jde, osvětlili charaktery pravolevého spektra a snad i trochu to, jak to zhruba v politice sviští.

V 13.45 jsme místnost uzavřeli a jali se počítat nejen výsledky voleb, ale snad i naší angažovanosti. Ve výsledku nikdo z naší komise nelitoval čtyř dnů strávených s touto událostí. Naopak. A to nejen kvůli nepsaní písemek, ale i zkrátka proto, že jsme snad o něco víc pomohli mladým lidem pochopit, co je to politika a proč není ke škodě se o ni zajímat. A kdo zvítězil? Kdo jiný než Piráti, a to s 22,7 procenta.

Jan Tříska,

student oktávy Klvaňova
gymnázia Kyjov