Dopisy

Proletáři všech zemí

Respekt 37/2017

Rujána dosud existovala v mé mysli z doby před 40 lety, kdy byla dostupná. Bývalá NDR byla jedna z mála zemí východního bloku, kam se dalo bez problému dostat.

V posledních letech jezdím do Německa prakticky neustále, hlavně do Bavorska a Saska. Když tedy autor Ján Simkanič zmiňuje soudruhy z NDR, tak míst, o něž se nikdo nestará, jsem tam viděl minimum, na rozdíl od Česka. Dnes se o tom může každý přesvědčit od Karlových Varů přes Ústí po Liberec, stačí jen kdekoli překročit hranice.

Rujánu jsme navštívili po 40 letech. Dederonskou míru vkusu jsem tam neviděl. Naopak zrenovované honosné vily, bíle natřené a nazdobené, cítili jsme se tam jako v lázních. Ano, lidé jsou podobní. Cítím k nim a k Severu zvláštní přitažlivost. Jsou to potomci severních slovanských národů, smíchaných s Dány a Němci.

Rujána není proletářská jako ostatně všechna místa u Baltu a Severního moře. Žádnou beznaděj jsme neviděli, ani žádný kouř. Jsou to naopak spíše dražší destinace oproti jiným místům v Německu.

Karel Habal

Češi v číslech

Respekt 40/2017

Už dávno není pravdou, že CNG autobusy produkují zlomek oxidů dusíku (NOx) oproti dieselovým autobusům. V mnoha propagačních, a dokonce občas i vládních materiálech se obdobná prohlášení dosud vyskytují, ale vycházejí ze srovnání s vyřazovaným dieselovým autobusem, který byl vyroben na počátku našeho století, neměl žádné filtry ani vstřikování močoviny.

Skutečnost je taková, že v případě NOx mají nové městské CNG autobusy dokonce větší emise NOx než dieselové. Důvodem je snaha výrobců o nižší spotřebu plynu, ale zvyšování účinnosti přineslo i větší spalování vzdušného dusíku na jedovaté oxidy dusíku. Nižší jsou jen emise některých jiných škodlivin. Za ještě větší problém považuji, že CNG autobusy pro městský provoz mají ze všech alternativ nejvyšší emise CO2 a jsou tedy slepou uličkou na cestě k naplňování závazků klimatické konference.

To je důvodem, proč se např. Německo i Rakousko odklonily od další podpory CNG autobusů a jdou cestou elektromobility. Tou bychom měli jít i my, zvláště když máme dobré zkušenosti s výrobou a provozováním elektrických vozidel už dnes (tramvaje, bateriové trolejbusy a první elektrobusové systémy).

Zemní plyn má přesto svoji nenahraditelnou roli: kromě čistší výroby elektrické energie a vytápění podle studie ČVUT může být vhodný i pro některé jiné dopravní aplikace, např. regionální autobusovou dopravu a do budoucna možná i ve formě LNG pro dálkovou včetně nákladní.

Přetrvávání mýtů o „zelených“ CNG městských autobusech má na svědomí „plynová lobby“, která si celkem správně vytýčila města jako ideální startovací bod pro vstup na trh. Města s omezenými prostředky si přirozeně raději koupí něco, co je dotováno a ještě při provozu ušetří na snížené (dotované) spotřební dani za CNG. Ve skutečnosti si ale pomohou jen marketingově a Česká republika ztratí další minimálně jednu dekádu.

Jiří Kohout, Plzeň

Oprava a upřesnění

V článku Český idol (Respekt 40) došlo k chybě týkající se dokumentu 2000 slov. Ten nebyl reakcí na srpnovou sovětskou invazi, nýbrž vznikl v červnu 1968 na podnět Otty Wichterleho, Jana Broda, Otakara Poupy a Miroslava Holuba z Československé akademie věd a požadoval změnu poměrů v zemi.

Taktéž v minulém čísle jsme v textu Někdo srpem, někoho kladivem uvedli, že košický primátor Richard Raši nechtěl říct, proč město osazuje stále na památník srpy a kladiva, symboly bolševismu, a odpověď že nepřišla ani z jeho tiskového odboru. Preciznější formulace by zněla, že košický magistrát na otázky Respektu odpověděl, pouze odpověď na otázku, proč chce mít město na památníku symboly bolševismu, ve vyjádření chyběla.

Čtenářům se omlouváme.