Mladí rozhodnou volby

Je v tom jistá symbolika. Jeden z nejmladších volebních lídrů ČSSD vystupuje v kampani s heslem „Důstojné stáří“ a výrazem muže, který mladý nikdy nebyl. Petr Dolínek má pochopitelně propagovat i obecná hesla své strany, nemuselo by být ale tak patrné, jak při tom ignoruje společenskou skupinu, k níž by měl mít teoreticky nejblíže – tedy mladé lidi. Ale nejde jen o sociální demokracii, oslovování mladších generací tu není prioritou téměř žádné strany. Vlastně se tomu nelze divit, právě tahle skupina obyvatel totiž projevuje nejmenší zájem o politiku. Přitom paradoxně bude nejdéle žít s jejími následky.

Uvěřit příběh

Když se druhý nejmladší volební lídr ODS – Michal Zácha (1978) z Olomouckého kraje – letos v dubnu představoval svým stranickým kolegům, podivoval se z pódia nad tím, že mladé lidi politika nebaví, nechodí volit a jen nadávají.

To znělo jako slibný úvod k objasnění, jak mladé lidi oslovit. Na otázku, co chce v politice prosadit, ovšem pan Zácha odpověděl: „Já byl vychován tak, že je naprosto normální vystudovat, chodit do práce, z toho zaměstnání přinášet mzdu a tu investovat do své rodiny. Bohužel dnes dospěla generace mladých lidí, kteří berou jako normální nepracovat, být doma a žít si velmi slušné životy díky sociálním dávkám. Jako ODS musíme tomuto zamezit.“

Po těchto slovech se v mysli rozbíhá vidina mas mladých lidí, kteří se ženou k volebním urnám: „Konečně politik, který nás umí tak hezky urazit.“ Jen pro zajímavost, v době, kdy Zácha pronášel svá slova, bylo bez práce pouhých 5,5 procenta obyvatel Olomouckého kraje.

Popsat, co politici dělají špatně, je však mnohem snadnější než pojmenovat, co by vlastně dělat měli. Víme, co rozhodně funguje jako komunikační prostředek: vtip, nadsázka, schopnost zkratky, ideálně prostřednictvím videa. Učinit ale závěr, že to vše vyžaduje i větší politickou povrchnost, není správné. Zdá se totiž, že ještě významnější je „uvěřitelnost“ stran a zejména jednotlivých politiků.

Na tento aspekt v přemýšlení mladých lidí upozornil v rozhovoru pro Respekt minulý týden i youtuber Kovy. Když měl zmínit politika, který ho zaujal, tak uvedl jednoho z nejstarších politiků na planetě Bernieho Sanderse (1941).

Tento americký státník oslovil během své prezidentské kampaně hlavně mladé voliče, kteří mu projevovali obrovskou loajalitu a zapojili se ve velkém do jeho kampaně. Stejně si u mladých voličů vedl i jeho o něco mladší kolega z Velké Británie Jeremy Corbyn (1949). Mladí lidé evidentně hledají někoho, komu uvěří jeho příběh. Nemají dojem, že jde jen o marketingový projekt, který v zákulisí připravili odborníci.

Hledají tedy spíše pozitivní motivaci než negativní. Netouží někoho zastavovat, ale rádi by prosadili obraz světa, který je jim blízký. Z tohoto hlediska má česká politická scéna ještě hodně co dohánět.

Co se může stát

Zdá se, že ideální model pro mladé voliče je postarší lídr, jenž celý život bojuje za dobrou věc (doplňte si sami jakou), je obklopen mladými kolegy, kteří dodávají energii, témata a hlavně komunikační styl, který je jejich generaci blízký.

Do tohoto stavu se ale zřejmě hned tak nedostaneme, protože je strany nehledají a nelákají. To zvyšuje šance projektů, jako jsou Piráti, které nejsou programově moc čitelné, ale aspoň nemluví odtažitou „politickou“ řečí.

Nebylo by vůbec na škodu, kdyby mladí lidé trochu ustoupili ze svých představ a šli volit klidně i menší zlo - stran kandiduje mnoho a většinou se dá podle jejich dosavadního chování posoudit, jak se budou chovat další čtyři roky. Svět se mění a je nutné do jeho podoby promlouvat.

Letos bude záviset na každém hlasu, takže není na co čekat. Když nepůjdou volit, protože nenajdou toho nejlepšího možného kandidáta, může se jim klidně stát, že dostanou toho nejhoršího.