Spravedlnost je slepá, ne hluchá

Že by měl Andrej Babiš pravdu a začíná to tu fungovat jako v padesátých letech? Posuďte sami, ministr spravedlnosti Robert Pelikán říká, že policie jde po Babišovi účelově. Podobně se vyjadřuje o případu stíhání za možnou krádež padesáti milionů z dotací EU i Pelikánova předchůdkyně Helena Válková. Druhá nejsilnější politická strana v zemi mluví o spiknutí policie proti stranickému šéfovi. A prezident republiky postup policie svým způsobem přirovnává k atentátu na zdejší demokracii. Takže se vracíme do časů, kdy politici rozhodují o vině a nevině?

Naštěstí se v padesátých letech nenacházíme, nikomu nehrozí mučení, šibenice ani politický proces, ale to, co předvádí část politické scény, rozhodně do demokratické společnosti nepatří. Vytváří se tu bezprecedentní tlak na policejní vyšetřovatele a státní zástupce, aby si uvědomili, s kým si tu zahrávají. V takovém prostředí narůstají pochybnosti o férovém procesu, ale z jiného důvodu, než se nám šéf ANO snažil namluvit. Jestli bude Babiš zproštěn obvinění, jakou budeme mít jistotu, že se prostě policisté a státní zástupci nelekli?

Atmosféra ve společnosti se evidentně mění. Když byl Miroslav Kalousek ještě ministrem financí a skandálně zavolal policejnímu vyšetřovateli, který se zabýval kauzou předražených nákupů letadel CASA, do níž byla zapletena i jeho stranická kolegyně, okamžitě se snesla ze všech koutů kritika. Oprávněná kritika, tohle si politik prostě dovolit nesmí. Dnes se však do práce vyšetřovatelů zasahuje přímo před našima očima a nevzbuzuje to větší pohoršení.

Tak jako má Andrej Babiš právo na spravedlivý proces, má veřejnost právo na to, aby se tu měřilo všem stejně. Spravedlnost nemá dělat výjimky jenom proto, že je někdo bohatý nebo vlivný. Babiš má právo říkat cokoli, protože se ho to bezprostředně týká a brání se, jak umí, ale všichni ostatní by měli volit střídmá slova.

Helena Válková v České televizi uvedla, že policie měla svou žádost o vydání před volbami zvážit, „protože tím rozděluje společnost“. S tímto přístupem by se měla na policejních služebnách zřídit sociologická buňka, která by dělala výzkumy, jestli případné stíhání nemůže rozrušit společnost.

Je pozoruhodné, jaká psychóza se tu rozjíždí, a zároveň znepokojující, že už brzy může dominantně vyhrát volby hnutí, jehož politici soudí spravedlnost nikoli podle faktů, ale výhradně podle svých zájmů.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor