Nemá cenu hrát při zdi

Pane rektore, jak jste si užil léto?

Děkuji za optání. Trávil jsem čas s rodinou a přáteli, hodně jsem sportoval, četl knihy a psychicky se regeneroval v očekávání bojů příštích.

Ptám se proto, že spory, hlavně o navýšení vysokoškolského rozpočtu, rezonovaly na akademické půdě těsně před prázdninami a nepřestaly jí otřásat ani během nich. O jaké částce se bavíme?

Musím vás opravit. Bohužel se nebavíme o navyšování rozpočtu vysokých škol, ale o jeho dorovnání na smysluplnou úroveň. Dnes se totiž nacházíme v situaci, kdy výdaje státu na studenta jsou nižší než před sedmi až deseti lety. Za tu dobu navíc enormně vzrostly mandatorní výdaje vysokých škol v důsledku obludné a nákladné administrativy i zákonných povinností, které nám stát diktuje. A to nezmiňuji inflaci.

Ale abych odpověděl na vaši otázku: bavíme se o čtyřech a půl miliardy korun na terciární vzdělávání, které vláda odsouhlasila už na jaře. Tato částka by umožnila „mírný pokrok v mezích zákona“. Rozumná suma pod tuto hranici by alespoň krátkodobě stabilizovala situaci.

Na co nejvíce jsou peníze potřeba?

Finance chybějí jednoznačně na platy vědců a na podporu mladých začínajících akademiků. Ti mají na některých vysokých školách méně než dvacet tisíc korun hrubého. Problém přitom nabírá na závažnosti, protože se může brzy stát (a v okrajové míře se to děje už dnes), že perspektivní mladí vědci začnou…