Neimpregnované pomníky

„Nejvýraznějším rysem pomníků je, že je nezaznamenáte. Cosi je impregnovalo proti naší pozornosti,“ napsal v roce 1936 Robert Musil. Současné události vyvolané snahou odstranit na jihu USA pár soch konfederačního generála na koni nicméně dokládají, že tahle impregnace nefunguje ve chvíli, kdy se má s pomníky hýbat. Nebo když se mají vůbec stavět. Ostatně: proč u nás vlastně nemá žádný pomník třeba právě Robert Musil?

V Brně prožil polovinu dětství, vystudoval Technickou univerzitu a na vojně tu poznal velitele, který mu posloužil jako předobraz generála Stumma v Muži bez vlastností. Románu, který je globálně považován za jedno z nejvýznamnějších literárních děl 20. století. Přesto Musil nemá v Brně ani kdekoli jinde u nás žádnou sochu. Rodilý Rakušan totiž psal a mluvil německy. A v českém prostoru převládá názor, že kvůli tomu není „náš“. Jediné, co Musila v – až do roku 1945 z třetiny německy hovořícím – Brně připomíná, je pamětní deska v Jaselské ulici, kde s rodiči bydlel. V roce 1992 sem byla přivezena z Rakouska.

Musilův přítel Franz Kafka dopadl o dost lépe. Pomník jsme mu v rodné Praze vztyčili kousek od Staronové synagogy v roce 2003, tedy „pouhých“ devětasedmdesát let po smrti. K sochaři Jaroslavu Rónovi se navíc o jedenáct let později připojil se svým otáčivým Kafkou vedle Národní třídy David Černý.

Kafkovo dílo by nikdo nepoznal, nebýt dalšího pražského německého Žida Maxe Broda. Pro naši kulturu v zahraničí toho udělal jako málokdo …