Dopisy

Konec mýtu o době temna

Respekt 32/2017

Bez ohledu na mnoho mýtů historie 17. století a také na to, že v armádě protestantů byli žoldnéři snad z celé Evropy, vůbec přece neznamená, že V. B. Třebízský neměl pravdu, když napsal: „(…) zlomena byla sláva Čechů, zde potlačen byl národ český, zde zavržen byl jazyk mateřský, zde domohli se nadvlády Němci.“

Potvrzují to následné dějiny. Nejen potlačování protestantů, ale i výsostný vliv katolický a německý umožněný principiálně vojenskou porážkou, nikoli převahou intelektuální. To přece nemůže přehlédnout žádný historik. Následný rozkvět barokního umění po třicetileté válce byl propojen s evropským vlivem a dotýkal se především šlechty a části bohatých měšťanů a také tvůrců a umělců, nikoli však převážné části venkovského a městského obyvatelstva.

Bohumil Moutelík

Ať shoří

Respekt 33/2017

Velmi mě zaujal článek na téma „kam s nimi“. Myšlenka, že bychom mohli skončit s pokrýváním kilometrů čtverečních odpadky, je nepochybně chvályhodná. Ani spalování mi nepřipadá až tak škodlivé jako rozhazování odpadků volně do kraje. A když se jimi vytopí domácnosti – ještě lepší. Nemyslím, že bychom potřebovali deset velkých spaloven, ale od kolegů z Německa a Nizozemska vím, že tam má spalovnu každé velké město a obsluhuje samozřejmě i bližší okolí, takže řekněme, že dva až tři kousky bychom ještě snesli.

Potíž vidím hlavně v třídění. Už tady byly pokusy dovézt do ČR třídicí linku ze Švédska nebo Německa. Jsou to moderní, certifikovaná zařízení a jsou s nimi dlouholeté zkušenosti. Nic z toho ovšem nezajímá české úřednictvo. Úředník prostě neuznává CE-certifikát, je mu jedno, že platí pro celou EU, pro něho neplatí nic než české razítko ze zkušebny. Ale v Česku není žádná zkušebna na třídicí linky pro odpady, takže máme všichni smůlu. Utopíme se v chlévě a úřední šiml k tomu bude nadšeně řehtat. A ještě bude tvrdit, že za to může ta zlá Unie, protože nastavila tak hrozná pravidla. Nevěřte jim, lžou, aby si udrželi teplé fleky, a ta pitomá pravidla si píšou sami.

Irena Dusíková

Samota léčí

Respekt 33/2017

Skutečné příčiny, co k dobrovolné samotě jedince vede, jsou velice individuální, nicméně člověk je od doby svého původu jedním z mnoha živočišných druhů, jež nacházejí smysl svého přežití v seskupování se do nejrůznějších tlup, kmenů, rodinných jednotek apod. Z toho plyne, že úmyslně vyhledávat samotu kvůli náboženskému, filozofickému či jinému důvodu není nic jiného než pokus o zviditelnění se.

Myslím si, že zvířata (člověka nevyjímaje) mají za úkol přežít a postarat se o předání genů svým dětem. U přežití je asi každému jasné, že pokud člověk odolával po tisíce let ve skupinách, není tu nyní něco v pořádku.

Co se týče genů, nastupuje láska a s ní neoddělitelný sex. To o samotě realizovat nejde. Logicky z toho plyne, že vyhledává-li někdo samotu, jen tím alibisticky uniká z lidské přirozenosti.

Takže adorace samoty pouze adoruje lidskou neschopnost fungovat jako člověk. (Myslím samozřejmě dobrovolně zvolenou samotu, ne pokud je samota vyvolaná vnějšími vlivy, jako jsou třeba nemoc, ztráta partnera nebo chudoba.)

Jaroslav Záruba

Soumrak spermií

Respekt 34/2017

Děkuji za článek o mužské plodnosti. Informace pro mě nebyly nové, ale v kontextu svého (34) a partnerova (32) věku a plánování společné rodiny je pro mě článek aktuální.

Při čtení opakovaného tvrzení, jak je pro muže neúnosná představa vyšetření z důvodu studu a nepříjemných pocitů, se ve mně probouzí feministické podhoubí, ačkoli feministka nejsem. Pánové by si měli uvědomit, kolikrát žena za svůj život prožije nepříjemné pocity a stud při různých gynekologických a jiných vyšetřeních týkajících se jejích reprodukčních orgánů. Myslím, že jednorázové vyšetření ejakulátu se nedá s běžnou gynekologickou prohlídkou vůbec srovnávat. Tak tedy, pánové, nebuďte baby!

Kateřina Růžičková