Cameron taky nechtěl odejít

Bývalý akademik Petr Fiala dělá předsedu strany víc než tři roky a v politice se evidentně zabydlel. Naučil se totiž útočit na profesionální i mravní integritu názorových oponentů, místo aby se plně soustředil na předmět sporu. Motivací článků v Respektu není snaha podprahově chválit Miroslava Kalouska a tím mu sloužit. Ostatně samotného Kalouska by taková teze zřejmě pobavila. Motivací je – například – koukat pod prsty politické straně, která nemá menší ambici než kormidlovat tento stát do vod prosperity a bezpečí, anebo úpadku. Právě pod taktovkou občanských demokratů jsme už zažili obojí.

ODS jako každá politická strana přitom není sekačka na trávu, u níž bychom si přečetli návod k obsluze a věděli, jak bude sekat. Je shlukem lidí, kteří mají své názory, ovlivněné těžko předvídatelnými událostmi, jež se dějí. Proto je důležité nejen číst program, ale také sledovat, jak se tihle lidé vyjadřují. Navíc každý stranický program je svázaný s osobou předsedy, v jehož gesci vzniká, a předsedové se, jak víme, mění. V tomto směru mohou být spontánní verbální projevy politiků dokonce důležitější. Přitom nelze přehlédnout, že ODS dělá vůči Evropské unii politiku konfrontace, u níž se nedá poznat, kde se zastaví.

Konec integrace, konec dotací

Hlavním předmětem konfrontace je euro a migrační politika. Spory, jestli jde o „odmítnutí eura“, nebo „odmítnutí povinnosti přijetí eura“, jsou asi zbytečné, pokud je ona povinnost tak vágní. Platí, že o přijetí eura rozhoduje česká…