25 let v tísni

Žena v dlouhé sukni a černém šátku se krčí mezi krabicemi léků. Před zraky okolí ji kryje karton nad hlavou a černé záclonky v oknech dodávky. Je podzim 2012 a pětatřicetiletá pracovnice Člověka v tísni Jitka Škovránková se právě pokouší tajně proniknout do Sýrie. Před pouhými pár měsíci zde demonstrace proti prezidentu Asadovi přerostly v občanskou válku a na sever, ovládaný opozicí, se nedostává humanitární pomoc z Damašku.

Škovránková chce navázat kontakt s místními lékaři, kteří pracují v polních podmínkách a mají zoufale málo léků i materiálu. Jsou odkázáni na pomoc zvenčí, jenže aby mohla přijít, je třeba se s nimi spojit. Ale jak? Na sever Sýrie cizince nepouštějí, navíc doktoři jsou opatrní, aby se nevystavovali riziku odvety vládních vojáků, a pracují víceméně v utajení. Škovránková to nejdřív jako lidé z jiných neziskových organizací zkouší u hranic v Turecku. Jednou jí v počítači přistane e-mail od muže jménem Taghleb, syrského lékaře, který žije v Británii a je s podzemní sítí syrských lékařů ve spojení. Nabízí pomoc, Škovránková se s ním po pár dnech potkává na tureckém letišti a po krátké poradě s pražskou centrálou se rozhodne, že to riskne. Celníci na turecké i vojáci na syrské straně hranice lékaře znají a jejich misi respektují. Dodávka projede bez komplikací a Škovránková se tímto způsobem vypravuje do Sýrie několik dní, ráno tam, večer zpět do tureckého bezpečí. Zjišťuje, jaká je situace na územích, která kontroluje opozice, co lidé potřebují.…