Žena v dlouhé sukni a černém šátku se krčí mezi krabicemi léků. Před zraky okolí ji kryje karton nad hlavou a černé záclonky v oknech dodávky. Je podzim 2012 a pětatřicetiletá pracovnice Člověka v tísni Jitka Škovránková se právě pokouší tajně proniknout do Sýrie. Před pouhými pár měsíci zde demonstrace proti prezidentu Asadovi přerostly v občanskou válku a na sever, ovládaný opozicí, se nedostává humanitární pomoc z Damašku.
Škovránková chce navázat kontakt s místními lékaři, kteří pracují v polních podmínkách a mají zoufale málo léků i materiálu. Jsou odkázáni na pomoc zvenčí, jenže aby mohla přijít, je třeba se s nimi spojit. Ale jak? Na sever Sýrie cizince nepouštějí, navíc doktoři jsou opatrní, aby se nevystavovali riziku odvety vládních vojáků, a pracují víceméně v utajení. Škovránková to nejdřív jako lidé z jiných neziskových organizací zkouší u hranic v Turecku. Jednou jí v počítači přistane e-mail od muže jménem Taghleb, syrského lékaře, který žije v Británii a je s podzemní sítí syrských lékařů ve spojení. Nabízí pomoc, Škovránková se s ním po pár dnech potkává na tureckém letišti a po krátké poradě s pražskou centrálou se rozhodne, že to riskne. Celníci na turecké i vojáci na syrské straně hranice lékaře znají a jejich misi respektují. Dodávka projede bez komplikací a Škovránková se tímto způsobem vypravuje do Sýrie několik dní, ráno tam, večer zpět do tureckého bezpečí. Zjišťuje, jaká je situace na územích, která kontroluje opozice, co lidé potřebují.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
