Klíč k Zemanovu chování

Obraz českého prezidenta, jak si špitá s ruským skorodiktátorem, jestli by se měli či neměli likvidovat novináři, vypadá jako nečekaně dlouhý návrat v čase do doby, kdy tady Rusové fungovali jako poradci přes podobné věci. Člověk přitom žasne, jak snadno Česko vyměnilo Havla za Antihavla a havlovské ideály za jejich popření. Možná je to ale prosté: pokud se čeští demokraté v porevolučních letech něčeho báli, pak to byl návrat bolševiků. A ti se teď skutečně vrátili, akorát z nečekaného směru.

Tak by se chovali

Po listopadu 1989 bylo s podivem, jak snadno a rychle vyklidila do té doby všemocná komunistická strana veřejný prostor. Na politické scéně zbyl gottwaldovský skanzen nazvaný KSČM, který zůstal v izolaci na periferii politické scény. Velká část z milionu a půl bývalých členů KSČ se rozprchla do jiných politických stran, kde se bez viditelných potíží vžili do rolí demokratů. Obavy, že se taková destruktivní společenská síla nemohla jen tak vypařit, se soustředily na pravověrné zbytky komunistické strany, která si ve volbách do parlamentu drží svých plus minus patnáct procent hlasů a čeká na příležitost, až ji budou ostatní potřebovat jako koaličního partnera.

Přitom panovalo přesvědčení, že sami bolševici volby vyhrát nemůžou. Jenže v osobě jménem Miloš Zeman se tak podle všeho stalo. Jeho úřadování totiž nese znaky, jež fungují jako vodítko při identifikaci bolševického revivalu.

1. Zeman se obklopil normalizačními komunisty, hlavně patolízaly ze…