O čem sní hmyz
Zpráva z natáčení posledního celovečerního filmu Jana Švankmajera
Z černobílého plakátu umístěného nad smaltovanou cedulkou „Zavírejte, táhne“ shlíží Sigmund Freud. Shlíží podvratně, ostatně jak jinak – vystřiženými otvory namísto očí v typickém gestu surrealismu, k němuž se hostitel od šedesátých let ve své výtvarné tvorbě i ve filmech soustavně hlásí. Z nástěnky nad rezavě oranžovou sedačkou umístěnou mezi ponkem, trezorem a počítačem se ke slavnému psychoanalytikovi přidává pár ženských aktů z pánských časopisů z devadesátých let, které tu nejspíš zůstaly jako memento z natáčení Spiklenců slasti. Naproti visí na stojanu barokní kabátec z Šílení a kostýmy z Lekce Faust a opodál trůní obří červená hlava loutky Mefista, který lákal do svých tenat v roce 1993 herce Petra Čepka. Kontrolovaný chaos moře předmětů svědčí o fascinaci životem věcí – zvláště těch podivných –, jejich pamětí i zánikem. Na topení schne lehce plesnivějící dýně.
Rekvizity roztroušené po místnostech vyprávějí příběh filmografie v Česku ojedinělého tvůrce, do níž aktuálně přibývá ohlášená poslední celovečerní kapitola – snímek Hmyz, volně inspirovaný hrou bratří Čapků Ze života hmyzu. Volnější tempo, díky němuž má komorní realizační tým čas bavit se s novinářskou návštěvou či provázet po place skupinku studentů, kteří se přijeli obdivně podívat, „jak točí Jan Švankmajer“, poněkud zakrývá fakt, že se tu ostře finišuje. Točí se od loňského podzimu a hotovo by mělo být v půli letošního května. Pak přijde na řadu postprodukce,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu