Kdo se nebojí smrti

Věda se už pár stovek let snaží pochopit roli náboženství v lidském životě a jedním z vysvětlení je, že duchovnost skýtá útěchu před strachem ze smrti. Tím, že nabízí vidinu překročení pozemského života (ať už si pod tím různé tradice představují cokoli), zbavuje člověka tísnivé otázky, co s ním bude, až zemře.

Velká studie vědců z Univerzity v Oxfordu ale nyní ukázala, že celá věc je trochu složitější. Přezkoumáním všech dostupných výzkumů totiž britští badatelé zjistili, že ateisté se smrti bojí méně než velká část návštěvníků kostela.

Najít něco vyššího

Homo sapiens dostal do výbavy jeden tíživý paradox. Stejně jako ostatní organismy na planetě Zemi je celý jeho mentální systém naprogramován tak, aby usiloval o přežití. Pud sebezáchovy nás chrání před nesmyslným riskováním a v případě ohrožení spouští náš mozek automatickou poplachovou reakci „bojuj, nebo uteč“, která nám má zachránit kůži. Smrti se zkrátka bojíme a snažíme se jí do poslední chvíle vyhnout.

Jenže díky vyšším rozumovým funkcím zároveň na rozdíl od mloků a nosorožců víme, že jednou nevyhnutelně přijde. Děti si to poprvé uvědomí někdy po pátém roce života a psychologové si myslí, že rané úzkosti, jako je strach ze tmy nebo strašidel, jsou ve skutečnosti převlekem onoho základního „horror mortis“. Podle výzkumů úzkost ze smrti kulminuje mezi čtyřicátým a šedesátým rokem života, ve stáří pak mírně klesá.

Jedna z nejvlivnějších psychologických teorií v této oblasti nazývaná teorie…